Zitra jedu domu. Tohle mam sbaleno. Citim se jak blondyna.

v risi za zrcadlem

Nikdy jsem nepredstirala, ze by tenhle blog byl neco jineho nez grafoterapie pro chvile, kdy se citim opustena svetem a mlaceni do klavesnice me uklidnuje. Jak se tak koukam, tak posledni zapis je nekdy z brezna, to by svedcilo o tom, ze od te doby jsem psat nepotrebovala, coz je vlastne dobre, a vlastne ano, prazdniny byly super. Ted bych otocila nejakym koleckem a dala si posledni tri mesice jeste jednou. No ale dokud konecne nezacnu studovat tu fyziku a nesestrojim stroj casu (hned po perpetu mobile), tak to nejde a muzu se leda tvarit kysele nad tim, ze leto je pryc. Jsem zpatky ve skole a mam jednu z tech nalad à la Bridget Jones krizena s Annou Kareninou; citim se tragicky mimo, mam tendence dlouze se zadivat do zdi a vazne prohlasit neco ve smyslu "od zitrka zacnu byt ctizadostiva, sebevedoma a budu snidat ovesne vlocky" a pres cary meho rozervaneho nitra uz v pokoji neni videt podlaha. Takze krome toho, ze se zitra vydam do mesta utratit nehorazne penize do papiraku, kde si mimojine koupim diar, do ktereho budu zaznamenavat litry alkoholu, krabicky cigaret, nabrana kila a sramy na dusi, zase obcas placnu neco sem. Tak pardon. A zacnu jako obvykle nesouvisle o zbytecnostech.

Me rozhodnuti, zacit s novym skolnim rokem asketicky zivot vegetarianky, co svuj cas deli mezi usilovne studium a zuslechtovani sveho tela sportovni aktivitou, vzalo za sve uz na letisti, kde jsem si svuj splin z navratu do Zeme Oddelenych Kohoutku A Posahaneho Otvirani Oken zkousela vykourit z tela pulkou krabicky Davidovek. Stejne tak me uz velmi davne predsevzeti nemluvit sproste jak pologramotny dlazdic slo do... haje ve chvili, kdy mi dosly nasledky meho Ruzynskeho zachvatu vyse zminovane askeze, projevene rozhodnym prohlasenim "ne, nekoupim si stangli levnych ceskych cigaret". Taktez tusim, ze kdyz je ted pul druhe v noci, coz muj stredoevropsky organismus chape jako pul treti, se v sedm rano nevykopu z postele s usmevem na rtech a energii na trimilovy ranni beh parkem. Proboha, nejsem tu jeste ani tri hodiny a uz je vsechno spatne?

Veci sem jsem si sbalila behem ctyriceti minut, takze mam ponekud obavy ten kufr otevrit, protoze v nem tusim spoustu nepotrebnych kramu a absenci vseho potrebneho. Taky me bavi, ze nez mi privezou bedny z uschovny, kde jsem je mela pres leto, budu spat ve spacaku a budu si muset vystacit s jednou zasuvkou pro kupu me elektroniky, ktera ma tu milou vlastnost vybijet se po trech hodinach provozu. Jinak pokoj, kde bydlim, vypada uplne stejne jako pokoj, kde jsem bydlela minuly rok, coz bych nejspis prisuzovala tomu, ze loni ma adresa znela LC.13 a letos je to LC.14. Mam tu vsechno jen zrcadlove obracene a uz se tesim, jak budu vrazet do pokoje me trinactkove sousedky. Ostatne sousedky - jeste jsem jich moc nepotkala, ale ty ctyri, co se mi predstavily, se tvari relativne snesitelne, studujou bud zemepis anebo matiku (budiz) a vypadaji na ctrnact, coz ve mne okamzite vyvolalo pocit prestarle vychovatelky v materske skolce. Ale tak pockam, jak se vyvrbi, pak (az mi v bednach privezou repraky) je podrobim zatezkavaci zkousce Vypsanou Fixou a Marilynem Mansonem, zjistim, jestli maji afinici krast mi hrnecky a podle toho si rozhodnu, jak moc se na ne pri nahodnem setkani v koupelne budu usmivat.

V uvitacim balicku jsme krome tradicnich mosis - nesmis - nemozes prikazu (pokud budeme vyvolavat falesne poplachy, docilime toho, ze je nikdo nebude brat vazne a pak NASI VINOU budou UMIRAT LIDE pri skutecnych pozarech, NASE VINA a UMIRAJICI LIDE kapitalkama a podtrzene) dostali i nekolik prehlednych listu, kalendaru a karticek s detailne popsanymi a nakreslenymi priznaky meningitidy a septicaemie, coz, kdyz jsem to konecne opsala spravne, mi slovnik prelozil jako septikemii, no dekuju pekne, ale proste sepse, tedy otrava krve. Varovat nas pred meningitidou celkem chapu, prece jen jsme rizikova skupina, ale delat masivni kampan proti otrave krve? A to taky docela emotivne, to jim jde, rozdali nam nastenne kalendare, kde kazdy mesic zacina hlaskou ve smyslu "nepodcenujte jakekoli priznaky, i kdyz to vypada jako kocovina, muze to byt SMRTELNA nemoc" - vazne, po precteni uvitacich letaku clovek vidi svou budoucnost jako velmi kratkou a velmi bolestivou. Jak jsme vlastne vsichni mohli prezit ten prvni rok?

Jo a jen tak mimochodem, premyslim, s jakym sportem zacit (ano, prestanu byt lina neschopna lemra), co myslite: golf, lukostrelba, jizda na koni anebo stena? Ty casy se krizi, takze si muzu vybrat jen jedno z toho, tak mi treba nejak napiste, s cim mam zacit, ja nevim. Inklinuju k tem konim, ale treba takove strileni z luku taky nemusi byt od veci... no uvidim.

Takze asi tak, jako resuscitace blogu to staci. Jdu spat, jakou mam sanci, ze se zitra probudim a bude tady neco jineho nez "jako obvykle zatazeno, trinact stupnu", jak rikal dneska pilot? Asi malou, co. No ale co uz. Schvalne, jestli se mi dneska bude neco zdat, novy pokoj, sny by se tedy mely plnit.

Tri stredecni objevy a podivy

Otevru The Gurdian a na strane 31 clanek od ceskeho ministra zivotniho prostredi, ve kterem vysvetluje, ze klaus je vtipna postavicka a s realnou ceskou ci evropskou politikou nema co spolecneho. A pry ze CR v ramci predsednictvi nevidane zene vpred ochranu zivotniho prostredi v EU. Napsane jistou rukou a zabavne (vazne), ale stejne, jeden otevre anglicky broad sheet a vykoukne na nej podobenka bursika, pred ceskou politikou se holt clovek neschova.

Podvazkovy pas se nosi pod kalhotkama. To by mnohe vysvetlovalo (treba to, ze kdyz je to obracene, tak clovek nesedne na zachod bez toho, aby nesundal nejen inkriminovany pas, ale i puncochy, coz je znacne casove neekonomicke) a treba ho vezmu na milost a vyhrabu ze dna skrine, kam jsem ho (pote, co jsem se do nej snazila dvacet minut ty puncochy zapnout) v zachvatu zurivosti prastila. Ale teda co si budem namlouvat, stejne to vypada blbe (nebo minimalne na mne).

Chteji zpoplatnit last.fm. Vrazda loupez cholera! A hranolky z mikrovlnky se nedaji jist, v mexiku chodi do skoly od peti let, na facebook se prihlasujou i lidi, do kterych by to clovek nikdy nerekl, nahrala jsem 27(!) pokusu o procitenou recitaci preverta ve francouzstine a porad to zni jako koktava cestina s jazykovou vadou, zitra v 19:00 mistniho casu odletam domu, porezala jsem se pri krajeni housky, krasne umyslne zmokla i s cigarem a tmave namalovanyma ocima a knizkou a citila se diky tomu strasne alternativne, promluvila s veverkou a uzila si pleseantly neurotic feel poslednich par dni.

yDnes

Ja si nemuzu pomoct, ale tahleta cast te reportaze o padajici vlade je strasne pekna. Uz ten titulek: "Kterak Dařbuján vyzrál na smrt?" Vazne me mrzi, ze mi uslo, jak se zaoralek s kalouskem prou o darbujanovi. A jak mlada komunistka "zrejme" hlasa svetovy mir. To musela byt fakt sranda.

Lubomír Zaorálek (ČSSD) a Miroslav Kalousek (KDU-ČSL) se u pultíku přeli o smysl pohádky Dařbuján a Pandrhola, přesněji řečeno o to, jestli Dařbuján přechytračil smrt tím, že ji zavřel do chlívku, nebo že otočil postel. Další známý rétor David Rath (ČSSD) dlouho neotálel a zapojil se do výměny bonmotů a "vtípků". "Nevím, jak chlívek, ale vy zase čerpáte většinu informací v lihovaru," střílel směrem ke Kalouskovi.

Šéf KSČM Vojtěch Filip ve svém projevu opět připomněl už nejspíš pozapomenutou myšlenku "vlády národní shody", kterou navrhovali komunisté před volbami. "Tím bychom zabránili slovním přestřelkám a podobným věcem ve Sněmovně."

Lubomír Zaorálek pak mluvil o kauze takzvané justiční mafie a opakované výzvě k odvolání nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké.

Ke slovu se dostal i bývalý šéf komunistů Miroslav Grebeníček. Klidným, vemlouvavým hlasem mluvil o ekonomické krizi z pohledu komunistické ideologie, o tom, jak bohatí jsou ještě bohatší a ostatní živoří. Přitom podle něj žijeme v mafiánském kapitalismu, což prý už přiznal i někdejší vyznavač pravdy a lásky (Václav Havel).

"Rudého" řečníka vystřídal sněmovní doyen Zdeněk Jičínský (ČSSD), který je v poslanecké lavici nepřetržitě od roku 1989 a je proslulý dlouhými projevy. Dostál své pověsti.

Před půl pátou před poslance předstoupila jejich nejmladší kolegyně Kateřina Konečná z KSČM. Jejím tématem je zřejmě "světový mír". Vyjmenovává proto válečné konflikty, do kterých se zapojily i české jednotky a které šly podle ní vždy jen proti obyčejným civilistům.

falling slowly

Pad vlady jsem podle vyuzila jako vymluvu, proc ihned po dopsani zkousky z francouzstiny ("tak co, jak jsi pripravena na dnesni pisemku?" "ehm... jakou pisemku?") zatahnout zbylou hodinu a pul a bezet domu k pocitaci a idnesacke minutu-po-minute reportazi. Idnes mam rada, clovek se tam nenudi ani v okurkove sezone, natozpak, kdyz se neco deje: "Vláda padla. Pohřbili ji Tlustý, Schwippel, Jakubková a Zubová" Priznam se, ze Schwippela neznam. Tlusteho bych navrhovala utopit ve virivce a zelene pani poslankyne nacpat hlavou dolu do jaderneho reaktoru. Ale tak... bez vlady jsme po volbach byli nejakeho pul roku a ceska republika to prezila, tak co by bez vedeni nevydrzela evropska unie, ze. Zvlast, kdyz mame pulku predsednictvi za sebou, to uz je za par. Ale ted mi doslo, ze v nove vlade, at ji bude sestavovat kdokoli a kdykoli, nejspis nebudou mi oblibenci knize schwarzenberg a creamfields liska; fakt, to paroubek nemohl tu chvili pockat, vzdyt kdyby do radneho terminu pristich voleb udrzel kadenci svych retorickych vystupu, rozdal jeste par tricetikorun a nechal dalika, at parkrat jeste neco posere, tak ma takovych 60% hlasu jistych a usetri za kampan. Takhle ma nad ods naskok jen par (no dobre, stejne dost) procentnich bodu a tech par volicu, co tusi, ze v dobe predsednictvi eu neni uplne koser svrhavat vladu, mu to treba da sezrat. Nebo jsem mozna prilis naivni.

hard to beat

Sedmkrat, celkem sedmkrat jsem neco zacala a pak mi to prislo prilis blbe na to, abych to zverejnila. Clanky blbe, ja jsem neuroticka, vsechno je takove... nijake. Neni o cem psat. To je dost krize, nemyslite, citit se v jedenadvaceti letech nijace? Odevzdala jsem pred tydnem esej a od te doby jakoby mi uletely vcely. No nic. Jdu do postele (pred jedenactou! To se nestalo nekdy od desate tridy), pricemz nejvetsi dilema dnesniho dne me jeste ceka: mam zacit cist foucaltovo kyvadlo (precetla jsem prvni tri stranky a nejak mi to v te anglictine nejede, pritom mam dojem, ze je to knizka, ktera se mi bude libit) anebo mam vsadit na jistotu, meho milovaneho murakamiho, konkretne norwegian wood? Teda knizky mam koupene obe, takze jde jen o to, kterou zacnu. Asi tim japoncem, nejak jsou mi ty jeho svety zrovna asi blizsi. Jo a vary zase porazily spartu, aspon je komu se smat.

(vysvetlit, proc to tu je, by bylo prilis slozite)