v risi za zrcadlem

Nikdy jsem nepredstirala, ze by tenhle blog byl neco jineho nez grafoterapie pro chvile, kdy se citim opustena svetem a mlaceni do klavesnice me uklidnuje. Jak se tak koukam, tak posledni zapis je nekdy z brezna, to by svedcilo o tom, ze od te doby jsem psat nepotrebovala, coz je vlastne dobre, a vlastne ano, prazdniny byly super. Ted bych otocila nejakym koleckem a dala si posledni tri mesice jeste jednou. No ale dokud konecne nezacnu studovat tu fyziku a nesestrojim stroj casu (hned po perpetu mobile), tak to nejde a muzu se leda tvarit kysele nad tim, ze leto je pryc. Jsem zpatky ve skole a mam jednu z tech nalad à la Bridget Jones krizena s Annou Kareninou; citim se tragicky mimo, mam tendence dlouze se zadivat do zdi a vazne prohlasit neco ve smyslu "od zitrka zacnu byt ctizadostiva, sebevedoma a budu snidat ovesne vlocky" a pres cary meho rozervaneho nitra uz v pokoji neni videt podlaha. Takze krome toho, ze se zitra vydam do mesta utratit nehorazne penize do papiraku, kde si mimojine koupim diar, do ktereho budu zaznamenavat litry alkoholu, krabicky cigaret, nabrana kila a sramy na dusi, zase obcas placnu neco sem. Tak pardon. A zacnu jako obvykle nesouvisle o zbytecnostech.

Me rozhodnuti, zacit s novym skolnim rokem asketicky zivot vegetarianky, co svuj cas deli mezi usilovne studium a zuslechtovani sveho tela sportovni aktivitou, vzalo za sve uz na letisti, kde jsem si svuj splin z navratu do Zeme Oddelenych Kohoutku A Posahaneho Otvirani Oken zkousela vykourit z tela pulkou krabicky Davidovek. Stejne tak me uz velmi davne predsevzeti nemluvit sproste jak pologramotny dlazdic slo do... haje ve chvili, kdy mi dosly nasledky meho Ruzynskeho zachvatu vyse zminovane askeze, projevene rozhodnym prohlasenim "ne, nekoupim si stangli levnych ceskych cigaret". Taktez tusim, ze kdyz je ted pul druhe v noci, coz muj stredoevropsky organismus chape jako pul treti, se v sedm rano nevykopu z postele s usmevem na rtech a energii na trimilovy ranni beh parkem. Proboha, nejsem tu jeste ani tri hodiny a uz je vsechno spatne?

Veci sem jsem si sbalila behem ctyriceti minut, takze mam ponekud obavy ten kufr otevrit, protoze v nem tusim spoustu nepotrebnych kramu a absenci vseho potrebneho. Taky me bavi, ze nez mi privezou bedny z uschovny, kde jsem je mela pres leto, budu spat ve spacaku a budu si muset vystacit s jednou zasuvkou pro kupu me elektroniky, ktera ma tu milou vlastnost vybijet se po trech hodinach provozu. Jinak pokoj, kde bydlim, vypada uplne stejne jako pokoj, kde jsem bydlela minuly rok, coz bych nejspis prisuzovala tomu, ze loni ma adresa znela LC.13 a letos je to LC.14. Mam tu vsechno jen zrcadlove obracene a uz se tesim, jak budu vrazet do pokoje me trinactkove sousedky. Ostatne sousedky - jeste jsem jich moc nepotkala, ale ty ctyri, co se mi predstavily, se tvari relativne snesitelne, studujou bud zemepis anebo matiku (budiz) a vypadaji na ctrnact, coz ve mne okamzite vyvolalo pocit prestarle vychovatelky v materske skolce. Ale tak pockam, jak se vyvrbi, pak (az mi v bednach privezou repraky) je podrobim zatezkavaci zkousce Vypsanou Fixou a Marilynem Mansonem, zjistim, jestli maji afinici krast mi hrnecky a podle toho si rozhodnu, jak moc se na ne pri nahodnem setkani v koupelne budu usmivat.

V uvitacim balicku jsme krome tradicnich mosis - nesmis - nemozes prikazu (pokud budeme vyvolavat falesne poplachy, docilime toho, ze je nikdo nebude brat vazne a pak NASI VINOU budou UMIRAT LIDE pri skutecnych pozarech, NASE VINA a UMIRAJICI LIDE kapitalkama a podtrzene) dostali i nekolik prehlednych listu, kalendaru a karticek s detailne popsanymi a nakreslenymi priznaky meningitidy a septicaemie, coz, kdyz jsem to konecne opsala spravne, mi slovnik prelozil jako septikemii, no dekuju pekne, ale proste sepse, tedy otrava krve. Varovat nas pred meningitidou celkem chapu, prece jen jsme rizikova skupina, ale delat masivni kampan proti otrave krve? A to taky docela emotivne, to jim jde, rozdali nam nastenne kalendare, kde kazdy mesic zacina hlaskou ve smyslu "nepodcenujte jakekoli priznaky, i kdyz to vypada jako kocovina, muze to byt SMRTELNA nemoc" - vazne, po precteni uvitacich letaku clovek vidi svou budoucnost jako velmi kratkou a velmi bolestivou. Jak jsme vlastne vsichni mohli prezit ten prvni rok?

Jo a jen tak mimochodem, premyslim, s jakym sportem zacit (ano, prestanu byt lina neschopna lemra), co myslite: golf, lukostrelba, jizda na koni anebo stena? Ty casy se krizi, takze si muzu vybrat jen jedno z toho, tak mi treba nejak napiste, s cim mam zacit, ja nevim. Inklinuju k tem konim, ale treba takove strileni z luku taky nemusi byt od veci... no uvidim.

Takze asi tak, jako resuscitace blogu to staci. Jdu spat, jakou mam sanci, ze se zitra probudim a bude tady neco jineho nez "jako obvykle zatazeno, trinact stupnu", jak rikal dneska pilot? Asi malou, co. No ale co uz. Schvalne, jestli se mi dneska bude neco zdat, novy pokoj, sny by se tedy mely plnit.