nesem vam noviny

Odjizdim, teda doufam, ze odjedu, i kdyz ono se muze stat cokoli, ja jsem presvedcena, ze zaspim, a probudim se v nejakych jedenact, kdy bude letadlo uz nad londynem. Ne, myslet pozitivne, nezaspim. Druha varianta, ktera je docela pravdepodobna, je, ze do prahy priletim s kufrem plnym kramu a bez potrebnych ucebnic; vzhledem k tomu, ze je devet a ja uz dve hodiny cumim na black books a v pokoji to vypada jak po vybuchu vodikove bomby, nemam proste sanci se zabalit ani kdybych si ted dala trojiteho turka a redbull jako zakusek. Take jsem mirne indisponovana, neb jsem byla na depilaci a kosmeticka tady je statna italka, ktera ma ke vsem zakaznicim takovy matersky vztah, coz ji ale nebrani jit na vsechno ponekud raznejs, takze v tuhle chvili krvacim z valne casti povrchu tela a nemuzu chodit. Taky netusim, jak se budou celnici divat na tech deset kilo knizek, co sebou tahnu, pripadne na jahodovy poradac, proboha, ja si musim jeste umyt hlavu a vynest odpadky a kde jsem to byla, poradac, no proste mam toho prilis, budu csa doplacet majlant za nadvahu svoji i zavazadla , nemuzu to stihnout a asi zacnu jecet. AAAAAAAA! No, takze proste snad zitra ve 13:45 dorazim na letiste Praha Ruzyne, takze se zatim mejte vsichni, krasne vanoce, stastny novy rok a tak dale. Ja jdu panikarit.

hasici jedou

Dva pozarni poplachy behem tri dnu, i kdyz tenhle mi tak nevadil, protoze ho zpusobily holky od nas z chodby, co pekly kolac. Cokoladovy, dokonce i polevu mely uz nachystanou, no bohuzel to o par minut nevychytaly... Byl na ne hezky pohled, jak se to snazily vysvetlit hasicum.

(jen tak na okraj)

Jsem zdesena a vydesena! Malem jsem snedla maso! Teda uz ne maso, beef gelatine. Ale uprimne, kdyz si koupim v tescu Belgian Chocolate Mousse, tak neocekavam, ze to bude jen pro masozravce... jeste, ze jsem zkoumala, kolik to ma kalorii (prilis), to malymi pismenky napsane "not suitable for vegetarians" me prastilo do oci. No, takze aspon pouceni pro priste, cist si slozeni i u mrkve.

jen se podelim o zoufalstvi zo toho, ze asi budu muset uklidit

Polozim oblibenou recnickou otazku moji babicky: copak takhle vypada pokoj holcicky?

jingle bells

Yeeeah, povedlo se mi nezvorat sve solo na Ashburne Christmas Concert! Nas sborecek zpival hromadu koled, moje solo bylo az predposledni, takze jsem si za cely koncert navymyslela spoustu krasnych teorii, jak to pokazim, znemoznim se pred celou koleji a dobrovolne se potom vydam na drahu poustevnika; no ale v pohode, pry to bylo velice lovely a amazing, takze si v diari odskrtavam dalsi polozku na ceste k prazdninam. V nedeli me ceka velka Christmas vecere mladych konzervativcu, dneska jsem se byla kouknout na saty, asi neni vhodne, abych do hotelu mariott dorazila v sateckach, co mi konci dva centimetry pod zadkem, co? Zvlaste, kdyz ostatni holky (jsme asi ctyri, nejak neni conservative future prefeminizovana, treba takovi Liberalni demokrati maji vazne asi pulku holek, pulku kluku) planuji velkou vecerni. No ale byly takove hezke, dokonce jsem v nich nevypadala jako oduly kytovec, ale jen jako prumerne obezni hruska. Pak jsem jeste videla jedny bilo-zlate s kanyrama a velkou cernou masli vepredu, co by na kate moss vypadaly naprosto uzasne, no bohuzel ja v nich vypadam jak naraseny bonbon. Ono cely ten vecer budu jeste akce, mou drahou zakonzervovanou budoucnost podeziram z toho, ze jsou to vsichni ponekud snobi a urcite nebudu vedet, kterou z patnacti vidlicek jist salat. Jako predkrm se mimochodem podava foie gras, tedy slavna francouzska husi jatyrka, snad se tady nemusim rozepisovat o tom, co jsou francouzi za hovada, kdyz to jeste produkujou - ty ptaci takovym neuveritelnym zpusobem trpi. Jeste ma prababicka (vidite, jak jsem uprimna? Nesnazim se zamlcovat hrichy sve rodiny!) husy tak chovala a krmila: prababicka si sedla na skopek, kolenama drzela ubohe zvire, vedle sebe kastrol navarenych tvrdych knedliku; huse otevrela zobak, do nej vrazila knedlik, husa samozrejme nic takoveho polykat nechtela, tak prababicka proste ten knedlik tim dlouhym husim krkem do toho zaludku dostrkala, pak druhy, treti a tak dale, az usoudila, ze husa ma dost, pak prisla na radu dalsi. To cele za pratelskeho klaboseni se sousedkou, ktera delala to same. No. A timhletim zpusobem se ty ubohe husy krmi ve francii doted, az na to, ze nedostavaji knedle, ale nejake odporne, chemicky upravene preparaty, co jim po nich ta jatra narostou do obludnych rozmeru. No ale hlavne, ze to na taliri vypada hezky... Hm, kdybych si koupila ty kratke saty, do kabelky schovala transparent "GOOSE KILLERS" a pak uprostred predkrmu vyskocila na stul a zacala jim osvetlovat, co prave svym snobskym stolovanim podporuji, myslite, ze bych mela uspech? Nejspis by me vyhodili jak ze stolu, tak od konzervativcu; musim vymyslet nejakou guerillovou strategii, ty jsou vzdycky ucinnejsi. Kde jsem to pred husi odbockou byla? No, proste nedelni vecer bude zajimavy, asi tak.

Mym narodum!

Ne, nevyhlasuju valku, nezastrelili nejakeho novodobeho franze ferdinanda a ani zadnou vyznamnou zpravu nemam; proste se mi chce Vam, mym vernym (je vas, co to ctou, asi sedm, coz je sedmkrat vetsi cislo nez jsem ve svych nejdivocejsich snech cekala), neco sdelit, ani nevim co, proste tak nejak neco napisu, co mi prijde pod prsty.

Byla jsem ve Whithworth Art Gallery na vystave novodobeho Textile Art - docela zajimave, soustredilo se to na umelce z pobalti, takze vetsina del byla o vztahu lotysska (Lotysi prevazovali) k sovetskemu svazu. Nektera dila byla vskutku osvezujici, treba stary ubrus, na kterem byly pokrcene uterky usporadane do obrysu cloveka, znazornujici "progresivnost lotysskeho textilniho umeni" ("ekonomicka nestabilita zeme ma jeden pozitivni ucinek - mozna nemame tolik prostredku, zato mame ale netradicni, objevny a nonkonformi pristup k umeni"), nebo stary koberec, na kterem byl obrys cloveka pro zmenu namalovan ("snaha distancovat se od regulativniho sovetskeho 'umeni'"). Krome pobalti tam byly nektere veci vazne zajimave, napriklad malirka z izraele, co namalovala na kus platna sve vnimani zdi, oddelujici izrael od palestiny; a opravdu se ji na tom "kusu hadru" povedlo prenest takovou... no, rozpolcenost, strach, na druhou stranu je to zed, co ji v zasade chrani, no proste vazne zajimave.

Docetla jsem vsechny knizky, co mi vedle postele lezely na hromade "k precteni", tri posledni byl Nick Hornby, Long Way Down (ano, ja vim, brak, knihy pro nevzdelane stavebni delniky, povl atd., ale bylo to vazne vtipne!), Murakamiho Hard boiled Wonderland and the End of the world, coz bylo proste UZASNE, jsem ochotna memu neoblibenemu japonsku priznat jeden pozitivni bod, a to prave murakamiho. Pokud nemate nekdo co cist, tak jednoznacne doporucuju, pripadne rada pujcim, je to neco mezi psychologicko-filosofickym zamyslenim o vedomi a historkou japonskeho jamese bonda riznuteho cyberpunkem, od treti stranky jsem se od toho nemohla odtrhnout a zaradilo se to mezi knihy, u kterych jsem byla vazne smutna, ze maji jen 400 stranek. No a nakonec jsem si dala posledniho Kohouta - ja ho jako spisovatele rada moc nemam, vlastne k tomu ani neni poradny duvod, ale proste mi nejak nesedne. Smycka je celkem kratka, poslala mi ji mama s komentarem "bylo mi z te knihy blbe" a ja to muzu jen potvrdit, chtelo se mi z toho doslova zvracet. Kniha je o "dobrovolnem" slouceni KSC a Socialni demokracie v roce 48, tri hlavni hrdinove, Felix Fischer, vyznamny socialni demokrat, jeho manzelka Kamila Nosticzova, znama herecka, a mlady komunisticky basnik Jan Soukup. Na pozadi vztahu mezi nimi (dva chlapi a jedna zenska, asi neni tezke uhadnout, kdo kdy s kym a jak) jsou vylicene komunisticke praktiky a manipulace, kdyz "potrebuji" Fischeruv souhlas se sloucenim SD a KSC. Soukup jako mlady komunista vstoupi do STB a ma na starost Fischera presvedcit, teda aspon tomu veri; zvlastni je, ze az do konce predposledni kapitoly neni na Soukupovi ani naznak nejakeho... moralniho kolisani rekneme, clovek doufa, ze to dopadne tak, jak by chtel, aby to dopadlo (to jsou ty hollywoodske romanticke komedie, jeden je navykly, ze vsechno konci stastne); ovsem pri scene u soudu se vsechno zlomi v zasade ve vterine, mela jsem z toho husi kuzi. A prave posledni kapitola je ta, ze ktere by clovek proste blil, stastny zivot cloveka, co vedome zabil dva lidi, zrekl se vseho, o cem psal sve basne, nemel dost odvahy rict "ne"; aby pak mohl vubec zit, zaprel svoje svedomi a vzpominky... fuj, jeste ted je mi z toho blbe. Nejhorsi na tom je, ze takhle to vazne bylo. Stredovek byl takovy hezky, jasny - ses francouz, ja jsem anglican, kde mam kord, jdu te zabit, och, nekdo mi nasypal do vina jed, to byl urcite nejaky ital, umiram, sbohem. Intrikovalo se vzdycky, ale stejne mam dojem, ze az dvacate stoleti udelalo z lidi svine. No proste, pokud mate nekdo presprilis optimistickou naladu a nahled na svet, prectete si tohle - sice jsem tady uz tu pointu vyzradila, ale stejne ji clovek tusi, a vazne to za to stoji.

No, ale teda protoze mi dosly penize a nemuzu tim padem navstivit sve oblibene knihkupectvi se zrzavym knihkupcem v mem veku, co taky miluje murakamiho, vrhla jsem se do skolni knihovny na regal s anglickou literaturou a zacinam cist klasiky. Teda pujcila jsem si zatim jen Pride and Prejudice, o cemz jsem slysela, ze je to strasna nuda, ale po triceti strankach mi to tak vubec neprijde, Elisabeth vypada sympaticky a Darcy, popsany jako nejnamyslenejsi previt celeho spojeneho kralovstvi, je zamilovanihodny uz od prvni stranky. Tak uvidim, jak se muj vztah k Austenove vyvine.

No, co dal... novou sousedku jsem uz potkala, vypada docela mile, dokonce ma dneska vypnute radio, takze prozatim lezi valecna hudebni sekera porad zakopana.

Ode dneska za tyden uz budu moct rict "zitra budu doma!" Musi se nechat, ze jsem strasne nesamostatne decko, protoze se do prahy/breclavi/stredni evropy tesim uplne neuveritelne, ja vim, ze je to naprosto necool, protoze bych mela plakat, ze cele prazdniny nebudu moct parit v mistnich in free cool klubech, ale ja se proste tesim na rodice, babicku, kocky, prahu, tramvaje, hospody, staropramen, intelektualni kavarny, do kterych se tak nehodim, stromecek, peceni cukrovi, nedelni snidane, chaos na andelu, labute na vltave a na dyji, prazskou snehovou brecku, hromadu knizek a samozrejme na vas vsechny. Kurva ja asi uronim slzu. No, abych teda neskoncila takovym patetickym vykrikem do tmy, tak si jeste postezuju, ze jsem zase nachcipana, coz je nejaka moje tradice, vzdycky tyden predtim, nez jedu domu, se u me projevi priznaky nejake dosud neobjevene a zhoubne choroby, tentokrat je to uz ctyrdenni bolest hlavy, coz nevesti nic dobreho. Jenze pokud s tim pujdu k doktorovi, tak ten uz me do blazince definitivne posle (my mame takovy zvlastni vztah), takze radsi budu tise trpet. No, takze ted jdu tise trpet do postele s pychou a predsudkem; mym narodum preju hezke odpoledne.

under my umbrella

Jen tak kratce: mam novou sousedku. Holce, co bydlela vedle me driv, se nejak nelibilo, co studovala (co to bylo... kunsthistorie?), tak s tim sekla s tim, ze se za rok prihlasi na neco jineho. Pokoj vedle me byl par tydnu osirely a dnes, pred pulhodinou, se tam zacala nastehovavat nova slecna. Jedna sousedka ji zna, pry je strasne mila a vsechno super, ale mne prozatim staci, ze prvni vec, co udelala po vstupu do pokoje, bylo zapojeni cd prehravace a volume doprava na justina timberlaka. Ale jako OPRAVDU nahlas. Samozrejme nic proti vkusu, proti gustu zadny disputat a ja jsem do urcite omezene miry i docela tolerantni, ale pokud si slecna nemini zvukotesne izolovat dvere, okno a steny, tak at se Ashburne Hall tesi na souboj Justin vs. Fixa and SOAD feat. Flogging Molly. Pripadne bych ji mohla udolat vytim Björk a zaseklym gramcem Appollo 440. A kdyz bude nejhur, nasadime baskicky Ska-punk; na to nema Justin ani s britney a rihannou dohromady.

a jeste k timu mi dosel boruvkovy caj

Prave jsem odevzdala jednu ze svych historicky nejhorsich praci. Veci, co jsem psala v desate tride, mely vic smyslu, koherence, vypovedni hodnoty a krome toho urcite neprekrocily limit o sedmset slov (se nezda, ale kdyz ta esej mela mit slov 1500, tak to asi poznat bude). Taky je ponekud blbe, ze tohleto me dilo se zapocitava jako tretina vysledne znamky z International Politics - no babicka mi uz oznamila, ze pokud vyletim, tak ze tu ostudu neprezije anebo me minimalne vyskrtne z rodinne kroniky, tak se mam na co tesit. Ma akademicka kariera se mi prozatim nejevi v moc ruzovem svetle, spis teda nejakem hodne tmavecernem, nebo teda uplne presne nejevi se mi vubec. Nic, ja jdu spat, ctvrt na jedenact dopoledne, takovy idealni cas na to, zalezt do postele.


O tri a pul hodiny pozdejs: vysvetli mi nekdo, proc zacnou motorovou pilou orezavat stromy pod mym oknem presne ve chvili, kdy si lehnu? A pote, co si o hodinu pozdejs vezmu tri nurofeny s tim, ze trochu jeta treba lip usnu, jeste k tomu zacnou sekat travnik? A vazne jim to vydrzi ty tri a pul hodiny? Utikam do fitka, treba tam bude ticho.

ctvrte okenko na adventnim kalendari

Prisel mi mail od Eastern European Society, ze poradaji Food and Drink Night (kazda zeme z byvaleho vychodniho bloku dostane stul a na nem bude moct prezentovat jidlo a piti sve vlasti) a ze se porad muzeme prihlasovat. Tak me napadlo, ze pokud by CR potrebovala snizit priliv imigrantu z vychodu nebo odradit mlade rusy od zameru prestehovat se do karlovych varu, tak ze bych tady mohla vypomoct. Jak bych nebyla v ctyrclennem tymu (protoze dalsi tri cechy bych si sem musela v zasade dovezt z CR), tak bych mohla dat plny prostor svemu kulinarskemu umu, coz by asi zpusobilo bud poradnou epidemii food poisoning anebo rovnou ubytek v radach vychodoevropskych studentu a jejich pratel. Jee, uplne jsem se rozjarila nad predstavou rizot s ananasem, kari, sojovou sunkou a co to tam jeste bylo?, babovek s celym citronem misto spetky citronove kury a svaraku s tri roky proslym vanilkovych luskem. A co teprve, kdybych zkusila pripravit nejaky ryze cesky pokrm! Sice o zadnem poradne nevim (vetsina veci od strudlu az po knedliky neni primo ceska, ale spis rakousko-uherska, v zasade vsechno kolem dunaje ji to same), ale treba svickova, knedlo-vepro nebo i ten strudl by urcite dopadly uzasne. Vlastne o strudl jsem se jednou pokusila, vysledek byl asi tri centimetry tluste testo s jednim kouskem utapnute se tvariciho jabka vevnitr, to cele zurive poprasene pul kilem skorice. Fakt, ja tam jdu, to bude sranda.

nemuze mit blechy?

la vie suisse

Ja bych povypravela, jak bylo ve svycarsku, ale momentalne se jeste vznasim na oblacku alpske mlhy. No, dobre, tohle byla ponekud nepochopitelna metafora pro "bylo to tam kurevsky husty". Svycarsko je husty, konference byla husta, lidi byli husti, pocasi bylo huste, jidlo bylo huste, kalby byly huste, prednasejici byli husti, svycarska cokolada je husta, vsechno je huste, jsem huste unesena. Takze nic nevyplodim, ono taky jsem cele odpoledne dospavala spankovy deficit a minim v tom brzo pokracovat. Tak jen par takovych svycarskych postrehu, nebo teda spis tak nejak co mi pod prsty prijde:

Je to tam husty.
Cele tri dny jsem nejedla nic jineho nez housky, protoze po frustrujicim anglickem pseudochlebu je poradna, hutna, celozrna houska pokrm bohu.
Z holky, co mi mela poskytnout ubytovani, se vyklubal dvoumetrovy nemec. Ja nevim, ale kdyz se nekdo jmenuje Leander, tak jsem si predstavila oleander, a prece se nebude kluk jmenovat skoro jako nejaka kytka. No ale byl mily, sice jsme se videli vseho vsudy asi tricet minut, protoze jsme se nejak mijeli, ale stejne fajn.
Utratila jsem asi litr jen za cokoladu (nastesti "jen" czk, ne franku).
Autobusy jim jezdi presne i dve zastavky pred konecnou.
Je to tam vazne krasne, ranni opar vznasejici se nad velehorama... och.
Narozdil od anglicanu maji svycari vkus, co se architektury tyce.
Sweizerdeutsch nema s nemcinou nic spolecneho. Nic, ale vubec nic.
Neni dobre se ptat svycara "mluvite nemecky?", vzdycky se tak nejak divne zatvari.
Ok, St.Gallen je dira, ale krasna dira.
Zasedali jsme v kantonenratssal, coz je proste sal parlamentu St.Gallenskeho kantonu. Citila jsem se adekvatne dulezite. Maji tam hezkou vec: v tom krasnem, starem sale stoji vzadu semafor, na kterem naskakuje oranzova nebo cervena podle doby, ktera jeste zbyva osobe u recnickeho pultu na recneni.
Zajimave, jak je ze mne odbornik na svycarsko po 56 hodinach tam stravenych.
Univerzita St.Gallen je na kopci, takze misto na stenu vedlejsiho baraku ma clovek vyhled do alpskeho udoli.
Je tam vsechno drahe, az na bydleni. Leander plati za byt 5+1 v krasnem baraku, se sklepem, skrini na lyze a dvema spolubydlicima tolik, co ja platim za svoji moc hezkou a uprimnou, lec prece jenom bez koupelny komurku.
Je tam zima, kdo by to byl cekal, co?
Ta cokolada je vazne dobra.

No, tak tak asi. Jdu spat, teda prvni si uvarim nemecky caj a dojedu tu nacnutou svycarskou cokoladu. Cim dyl jsem tady, tim vetsi germanofil ze mne je. A kterou z te hromady povetsinou nic nerikajicich fotek tradicnich svycarskych baraku, co si budem namlouvat, sem hodim...? No, asi teda nejakou fotku tradicniho svycarskeho baraku. Nuze, zde tradicni svycarsky barak s tradicni svycarskou mlhou. Nebo ne, vzdyt jsem vlastne v jedne z minulych grafoterapii placla neco o swissair - inu, maji hezci a vetsi sedacky nez csa, lepsi jidlo, na rozloucenou svycarskou cokoladku a tak dale. Takze i kdyz jsem nekriticky fanousek csa, tak teda swissair hodne dobry, taky jsme leteli roztomilym malym airbusem a vystupovali primo na plochu, coz ja rada, no proste: husty.

ej javor javor, javor zeleny, milej pod okenko stavjany

Tak me jeste napadlo, dozvedela jsem se, ze tak ctyri, pet mesicu zpatky recnil nas premier (opravdu premier, ne prezident, jeste jsem se ptala) na celostatnim sjezdu britskych konzervativcu a pry byla jeho rec ohodnocena jako velmi, velmi, velmi dobra, ze pry mluvil opravdu rozumne, "presvedcil" a ten projev byl pry vazne zajimavy (kdyz si to i prumerny clen mladych konzervativcu pamatuje, tak na tom mozna neco bude). Nakonec proc ne, kdyby se Topolanek nechoval jak negramotny svarec nejake krachujici trinecke zelezarny, tak proti nemu v zasade nic nemam (az na par... no, nekolik drobnosti). A myslim, ze je schopny dat dohromady projev, co bude mit hlavu a patu, no proste jen abyste vedeli, ze UK Toryove si o nasem premierovi nemysli jen to nejhorsi, to mi prijde jako takova prijemna zprava.

free vodka for everyone

Dneska na "social" (proste kalba s honosnejsim nazvem) mych milovanych mladych britskych konzervativcu probehl zajimavy rozhovor. Bavila jsem se s nejakym konzervativnim, perspektivnim mladym muzem o hudbe a projevila nedostatecnou anglickou slovni zasobu, nevedela jsem, jaky zanr se skryva pod vyrazem "cheese music". Tahle neznalost ho docela sokovala:
"Where have you grown up that you dont know what cheese means???"
"Ehm... in the Czech Republic?"
"Oh, really?"
(do diskuze se zapojil Jamie, ktery me znal uz predtim)
"What did you think where is she from? Devon?"
Z cehoz tedy muzeme vyvodit, ze Devon je pro anglicany ze severozapadu neco jako Lanzhot pro rodile Breclavaky, vsechno, co divne mluvi, vypada, chova se nebo zije, je z Devonu, fajn. Jo a cheese music je cokoli od kapel jako S Club 7 (pise se to tak?), Britney, Back Street Boys, Take That a dalsich podobnych plodu popularni hudby (ale bacha, neni to pop! Spice Girls jsou pop, ne cheese! Tam mne ty nuance ponekud unikaji, ale tak pro vseobecnou predstavu postaci). Taky se nam vlastne podarila hezka vec, bylo nas 9 a meli jsme pro sebe zarezervovany cely Baa Bar Deansgate, coz je jeden z tech podniku pro pocty lidi v radu stovek. Taky na nas vsichni barmani, ochranka a DJ hledeli dost divne. A vlastne tak me napada, britska anglictina je stejne srandovni, Baa Bar se vyslovi proste [bá bá], jedno [r] sem, druhe [r] tam, vzdyt je to fuk. Na hodinach anglicke vyslovnosti (sakra, tam uz jsem taky par tydnu nebyla) mame skotku, ktera se nad timhle "plytvanim" pismenama vzdycky strasne rozciluje a zasadne mluvi krasnou skotskou anglictinou, ve ktere se R vyslovuje pomalu tak jak ve slovanskych jazycich, pekne znele. Ona anglictina tady je stejne zajimava, kdyz vezmeme v uvahu rodile anglicany (fajn, ted beru priklad mych sousedek na koleji), tak mluvi zpusobem, ze to pripomina vsechno od nemciny pres dialekt slovenskych horalu az po nareci baskicke vesnice, jen teda nic, co clovek uslysi v hollywoodskem filmu, natozpak od ucitelky ve skole. Za nejhezci ale povazuju prizvuk lidi ze severniho irska, ti tak jakoby krasne huhnave zpivaji, radost to poslouchat.
No, tolik ma skromna exkurze do jazykovych zvlastnosti, jdu se balit, zitra jedu do Svycarska na dvoudenni konferenci o law and politics (ja si ji ale mirne prodlouzim na ctyri dny, prece jen St.Gallen a Zurich moc neznam a kdyz uz tam budu...), sice nevim, co tam budu delat, protoze hlavni tema je Migration a tam ja dovedu vyjmenovat maximalne Push- and Pull Factors (co jsem se naucila k maturite), a jeste k tomu se mi zda, ze tam budou sami duleziti a chytri lidi, mezi ktere se opravdu nehodim, ale snad to nejak preziju. Do haje, ja nekoupila holce, u ktere budu spat, zadny "little present", jak nam poradatele napsali, no to se vyresi zitra na letisti. Takze zatim a v sobotu napisu, jestli maji lepsi letadla CSA nebo Swissair.

tricetivterinovy zapis a nahodna fotka

Miluju pozarni poplachy, je to takove velice socialni. Clovek postoji ctvrthodinku v mraze, poplka se sousedkama, co je za tyden nepotkal, zkritizuje nevkusny kvetovany vzor na rucniku chlapce, co v tech minus peti stupnich stepuje na betonu bosky a skoro jak ho panbuh stvoril, protoze alarm zacal rvat ve chvili, kdy byl ve sprse... no proste mile.

zaslana posta

Dostala jsem po neurcite dobe (ja uz si ani nepamatuju, kdy to bylo naposled, to je asi dobre) hystericky zachvat, a to konkretne na mistni poste, protoze krava za prepazkou se mnou odmitla komunikovat a nalepila mi na velmi dulezity dopis odpornou znamku. Ted budu asi chvili chodit kanalama. I kdyz, odehralo se to na hlavni poste, ktera je v centru, coz znamena mensi koncentraci studentu na metr ctverecni, takze me s nejvetsi pravdepodobnosti nikdo nepozanl... a on tady je blazinec tak nejak furt, takze blondyna, co stoji pred postou vedle odpadkovych kosu, stridave rudne a bledne, jeci neco nejakym nesrozumitelnym jazykem, kope do obrobniku a snazi se rozbit pesti okno z tvrzeneho skla, treba proste zapadne do mistniho koloritu. Taky me malem trefilo, kdyz mi madam postovni urednice libym hlaskem oznamila, ze pokud chci, aby byl dopis v ceske republice v pondeli, budu si muset priplatit sedmdesat liber, coz je momentalne muj rozpocet na pristi tri tydny (asi se to nezda, ale tady to znamena, ze budu zbytek mesice zase o fazolich z plechovky), takze bohuzel jsem Royal Post takhle vydelat nedala, cimz jsem se u drahe me postovni damy zaradila do kategorie "vychodoevropska socka", nacez me neuznala za hodnu jeji dalsi pozornosti a skoncilo to znamkou s hracem kriketu (nebo co to bylo) na obalce z kridoveho papiru. To vsechno pote, co jsem tam vystala dvacetipetiminutovou frontu. Mejte se hezky, jdu si kousat nehty doznivajici zurivosti.

muzu za to, ze mi tahle zvirata prijdou husta?

Tohle mi vbehlo oknem do pokoje, sedlo si na zidli, co pod tim oknem stoji, chvili na me hledelo a pak zas poklidne odeslo ven. At zijou veverky!

The airline industry in the United States has been deregulated since 1978

Vracim se do stadia rane puberty, vite, ze kdyz nakreslite funkce poptavky a nabidky a long-run equilibrium pro jak firmy, tak industry under perfect competition, a budete graficky zkoumat co se stane, kdyz klesne poptavka, tak na diagramu pro firmy vam vyjde sprosty obrazek? Mam z toho takhle pri veceru strasnou ameriku a beru to jako dalsi dukaz toho, ze vek a rozum jsou neprimo umerne.

Jsem loser.

Zopakujme si fakta. Je patek vecer. Nachazim se ve meste, ktere ma nejvetsi hustotu baru na kilometr ctverecni na zapad od Stodolni. Je tady tricet tisic lidi v mem veku, kteri nemaji v patek vecer v hlave nic jineho nez mantru Sex, Drugs and Rock'n'Roll (teda krome patku i od pondeli do ctvrtka a o vikendu). Trva mi sest minut dostat se od meho psaciho stolu do nejblizsiho baru (a to je z toho pet minut jen chuze nasim barakem). Za sedm minut je druhy a za osm je jich tak dvacet. Deset minut od domu cepujou me nejoblibenejsi pivo. Ve vsech barech maji v patek specialni akce na alkohol vseho druhu. Neprsi.

A co delam? Sedim v patek vecer v Dinning Hall a s par podobne ztracenymi pripady zpivam koledy. Tradicni anglicke. Budeme je pet pri tradicni vanocni veceri. Tradicne. Tradicni koledy. Z tradicnich koled neznam tretinu, zbytek se rekrutuje z anglosaske verze Tiche noci, puvodnich Rolnicek, Have a merry little Christmas (to je takove to la la la laaa, lalalala laaa laaa) a dalsich globalizaci proflaknutych adventnich narezu. Mozna bych mohla na svou obranu podotknout, ze zpivam solo v te uplne nejtradicnejsi (nebo minimalne z naseho vyberu nejstarsi) kolede, The Coventry Carol, takze jakoze nejsem tak uplne na odpis, ale to asi neprojde. Ono taky ho nezpivam proto, ze by si sbormistr vsiml meho skrivanciho hlasku, ale protoze se o to nikdo jiny neprihlasil, takze meho polochciple chrciciho skrivana budou muset nejak prezit. No jo. Jsem proste loser.

proc jen deda rict si neda tluce o stul v predsini, a pak beda marne hleda kapra pod skrini

Jedu na tyden do rodnych luhu a haju, takze au revoir (teda vlastne au relire, ale to se francouzstinarum asi jezi chlupy na zatylku) a prikladam jeden optimisticky pohled z me momentalni urbis mater (a zvedneme zluc i latinikum), vyfoceny tohle pondeli. Mejte se hezky tech sedm dni!

kdyby chtel holub zase sedet na rimse, tak asi nema potrebny klid

Nejak mam potrebu svetu sdelit, ze jsem zatahla mikroekonomii, protoze jsem predtim strasne zmokla a z predstavy dvouhodinove prednasky me rozbolela hlava, tak jsem se na to vykaslala. Dal bych svetu chtela sdelit, ze patnact minut po tom, co jsem ze sebe manchestersky dest osprchovala, ususila se a zalezla do postele se trochu ohrat (samozrejme jsem pritom pilne studovala Theory of international relations), me z prijemneho spanku vytrhl opravar, ktery mi po mesici prisel udelat neco s oknem, ktere nevydrzi nahore a porad se zavira (system otvirani anglickych oken je hned po oddelenych kouhoutkach na studenou a teplou vodu nejlepsi ukazka toho, ze by nebylo od veci obcas neco obslehnout od Kontinentu. Teda oboje samozrejme az po jizde vlevo). Takze ted tu sedim docela mimo, opravar odesel nekam pro kus provazu, nechal mi cele, z ramu vyndane okno lezet uprostred pokoje a ja tou obrovskou dirou ve zdi mavam na kolemjdouci a cumim na dest. A taky nutne potrebuju svetu sdelit, ze Tesco belgicke pralinky (co vsechno to tesco nema, co?) jsou kurevsky dobre.

nedele vecer

Prave mi dva metry od okna proletely tri divoke husy tahnouci nejspis na jih, no kdo by se jim taky divil pri mistnim pocasi. Ale teda abych zustala vice mene objektivni, tak musim priznat, ze od chvile, co jsem vstala (pred sedmdesatitrema minutama) jeste nezaprselo.

Byla jsem vcera vecer v kostele, podivat se, jak na tom jsou katolici tady v porovnani s ceskou, teda spis moravskou nabozenskou obci. A ty vole! Mse teda standartni, evidentne narizuje Vatikam presny line-up (jo, ja vim, ze vsechno tam ma svuj smysl, vyznam a logicke presne misto), akorat velice prozretelne neponechavaji nic nahode a rozdavaji pri vstupu presny program se vsim, co se bude pri msi dit, vypsana cteni z Knihy Svateho..., zvyraznene, kdy mame odpovedet Glory to you, Lord, kdy Thanks be to God a podobne, takze se nestava, ze by ovecky staly v lavicich, zurive listovaly kancionalem, ve kterem je to stejne uvedene jen tak zbezne a povsechne, a zapomnely zpivat Kyrie. Taky maji vycislene presne naklady na msi (L270) a vice ci mene se jim to asi dari vybirat (minuly tyden L246.27), ovsem teda v porovnani s breclavi, kde se v kostele bezne vybere za jednu msi asi trikrat, ctyrikrat tolik (fakt, farar sem tam rekne cifru, aby pak mohl rejpat, ze je to malo) je to dost skromne. Co me ale uplne podesilo, je organizovanost Svateho prijimani, farar prvni vysvetli, jak ma kazdy nastavit ruce, dat si to do leve dlane a pravou rukou potom hned do ust, pak se do dvouradu seradi sbor, za nim zbytek, pak farar kyvne, po kazde strane dva ministranty, rozjede se to a behem dvou minut hotovo. V breclavi se k prijimani kazdy coura, po ceste se lidi pousti pred sebe, obcas se nekdo (a s nim i cela rada) zastavi na kus reci, moje babicka tam vetsinou zakopne a pulka kostela ji chyta, samozrejme ze k tomu hrajou varhany a zpiva se, no proste pohoda. Tady to bylo tiche a efektivni. Ale teda znejistela jsem farare, protoze jak jsem zvykla, ze mi dekan da hostii primo do pusy a nejak se mi to s tema rukama nezda uplne koser, tak jsem tady pred nim stala zmatena s rozglablou pusou a nastavenou dlani a on si chudak nemohl vybrat. Nakonec jsme se po divokem sermovani s hostii, nastavovani/stahovani ruky a otvirani/zavirani celisti nonverbalne shodli na dlani a jo, prijimat takhle je fakt divne.

Co se mi nelibilo, byl velkomestsky nesvar holek-ministrantek (pri nekolika z mych sporych navstev prazskych kostelu jsem to taky zazila), no kdo to kdy videl, aby holky ministrovaly? Vzdyt to je jak u evangeliku. Z ceho by moje babicka dostala psotnik a na co ja jen obdivne hledela byl prvni ministrant, nesouci kriz - v bilem habitu vypadal ten cernoch o rozmerech naprumerneho hospodskeho vyhazovace proste nadherne. Ale teda s odstupem nejlepsi, nejneprekonatelnejsi, naprosto masersky a nezpochybnitelny byl farar. Teda Pan Farar, protoze kam se hrabe breclavsky dekan i s hejnem jeho jahenu dohromady, kdyby takhle kazali vsichni, tak vetsina katoliku zavrhne svetsky zivot a minimalne travi svuj cas doma na motlitbach klecic v koute na hrachu, spis se ale pred bozim hnevem ukryje do klastera. Dvacet minut naprosto zpatra, vubec ne nekde z kazatelny nebo zpoza mikrofonu, ale ze zacatku te ulicky, takze byl nebezpecne blizko, hrimal o potratech, sexualni politice vatikanu a vubec vsech tematech, kvuli kterym je katolicka cirkev povazovana za zpatecnickou. Ale jak! Inkvizitor z Kladiva na carodejnice nemohl mit vymakanejsi retoriku. "7 milionu nenarozenych dusi... SEDM MILIONU!!!" z sepotu presel do bourliveho barytonu. Hlavni tema bylo potraty, sedm milionu jenom v britanii za poslednich 40 let. "Cesta cloveka je z matcina luna do hrobu a jenom PAN ma pravo rozhodovat, kdy se tak stane" (jeste k tomu si vemte, ze womb a tomb se rymuje, takze to bylo daleko pusobivejsi). Dokonce i na pole takrka poststruktualne lingvisticke hricky se pustil, "zastanci potratu tvrdi, ze embryo neni clovek, jen potential human being, ale neni to tak, je to human being with potential". Z jeho podani slovniho spojeni "silent holocaust" cloveka mrazilo a proste mazec nejvetsi, takhle ma vypadat spravny katolicky knez. I kadidlo se tam ve spravne hutnych mracich vznaselo, takze jsem byla spokojena, jen teda zpivat se mohlo vic. Ale nevim, jestli je to jenom Breclavi jako mensim mestem, ale tam je ten kostel spis socialni zalezitost, v nedeli pred obedem se rodiny seberou a zajdou na msi, popovidat si se znamyma, na prochazku, proste soucast prijemneho rana, tady to bylo takove ciste ucelove, sice se pak slo na faru na caj a zakusek, ale i tak byl hlavni duraz na obsahu mse, ja samozrejme vim, ze tak to ma byt a tak je to spravne, ale breclavsky model je takovy prijemne nenarocny. A ted mam dojem, ze se trochu rouham, takze konec s kostelem a ja jsem to tak nemyslela.

No. Jeste jsem chtela napsat o svem stupnujicim se rozcarovani z anglickych tiskovin, ktere jsem vzdycky povazovala za vrchol zurnalistiky a ono houby houby, zlata rybko, ale za 46 minut mi v knihovne konci vypujcni doba na "maths for economists" a nemam na to, zaplatit zpozdne, tak asi priste.

Jak ze sebe udelat vola, cast prvni

Neslo mi topeni, coz je v tech sibirskych mrazech, co tu momentalne vladnou, docela problem. Tak jsem napsala stiznost a zadost o opravu. Pred chvili dorazil opravar.
"Pry vam nejde topeni."
"No, nejde."
Vrhnul na to znalecky pohled, levou rukou otocil takovym tim koleckem, pravil "no to ho ale musite zapnout slecno!" a odesel. Ani si nenechal vysvetlit, ze tim samym koleckem jsem se snazila otocit uz asi tisickrat, ale nehnula jsem s tim ani o milimetr... no ale tady se muzu vymlouvat, ze za to tak uplne nemuzu, protoze jsem po mame, ta si zas dneska rano pry koupila zapalovac, deset minut se s nim snazila si zapalit a kdyz se zuriva vratila do trafiky a servala prodavacku a vsechny lidi v okruhu sto metru pro jistotu k tomu, co ze ji to prodali za smejd, tak ji trafikantka mile vysvetlila, ze "to musite takhle zmacknout tu detskou pojistku a ono to pujde". Jaká husa, taká péra, jaká matka, taká céra, jak by se v jednom jihomoravskem folklornim souboru reklo.

dobre rano

Zajimave. Vubec si nevybavuju, ze bych vcera vecer jeste neco psala, no ale na nikoho jineho predchozi post svadet nemuzu. Sice moje heslo zna cela praha a pulka jihomoravskeho kraje, ale realie typu staropramen a podobne sedi, takze jsem to asi fakt byla ja.

Kdybych tolik nesnasela vyroci a veci s tim spojene, tak bych mozna vytvorila neco jako "dneska jsem zde presne mesic - rekapitulace"; no ale ze mi to proste prijde blbe, tak se omezim na konstatovani, ze do druheho mesice meho anglickeho zivota vstupuju s nechutnou kocovinou, skoro zapornym obnosem penez v bance, tristnimi skolnimi vysledky a cerstve rozflakanym kolenem.

Jo a jeste k tomu vcerejsku - s Conservative Future jsme provadeli osvetove piti. Proste clovek nejenomze normalne chlasta, ale taky si to hrde zaznamenava na score sheet, na kterem jsou serazene vyrazne osoby historie britskych konzervativcu. Takze kdyz nekdo vypije jednu pintu, tak "dal" iaina duncana smitha, dve jsou chamberlain, tri antony eden, dal howard, macmillan, major, disraeli, cameron, salisbury, wellington, thatcher, churchill, peel a hague. Dobre, nebudu delat chytrou a tvarit se, ze opravdu vim, kdo tihle vsichni lidi byli a co uchvatneho udelali, ale treba z hadky dvou mladych toryu o tom, jestli je vyznamnejsi disraeli nebo peel, jsem byla schopna vydedukovat, kdo to peel byl. Takze to byl prinosny vecer, jsem zas o neco chytrejsi! A protoze jsme se presouvali z hospody do hospody (soucast tradice), tak jsem poznala spoustu novych mist, lidi, zvyklosti a hlavne piv, takze moje pocta disraelimu byla pekne pestra.

bleeee

Ufff. At zije alkohol. Teda at nezije, protoze vim, ze zitrejsi rano bude patrit k tem krusnejsim, ale stejne. Kdyz dokazu napsat slovo "krusnejsim" bez chyby (aspon tak se mi to momentalne jevi) bez chyby, tak je to jeste v poradku. V hospode "friendiship inn" cepujou staropramen. Sice ctyrikrat tak drazsi, nez bych ho mela v Konfliku, ale stejne, je to me nejmilejsi pivo Staropramen. A ted me omuvte, jdu se vyspat do kocoviny. Cheers.

etuda

U propagacniho stanku Mladych Manchesterskych komunistu:
"Ahoj! Tady si vem letacek 'Hands of the people of Iran', za 14 dni mame obrovskou demonstraci za bezplatne vzdelavani, podivej, tohle je zajimavy clanek: 'Global Warming: no capitalist answer', pristi stredu mame meeting, kde to vsechno budeme projednavat, prijdes?"
"Hmm. Muzu si vzit jeden vytisk tady Communist Students novin?"
"Ale jiste! Zajimas se o komunismus?"
"Tak trochu, ja jsem z post-komunisticke zeme."
"OOUUUU..."
Rusovlasy apostol marxismu-leninismu mel aspon tolik soudnosti, ze me nechal prehrabovat se v rudych tiskovinach a pokracoval v lovu perspektivnejsich lidi, jejichz rodice meli ve skolni tride na zdi ne Husaka, ale Thatcherovou. Cest.

na okne sedel holub, byl horky letni den...

ja jsem asi strasne zpatnecnicka a taky politicky nekorekni

Jen tak naokraj, mezi alternative approaches to international relations a cross elasticity of demand:
tak by me zajimalo, kdo je tady normalni, jestli ja nebo cela Student's Union. Jdu si takhle nejakou skolni budovou a tu me do oci prasti velky ruzovy plakat "Discussion: STUDENTS AND THE TOILETS!" Me blahove presvedceni, ze je to pozvanka na nejakou nechutnou party nebo recese, bylo vyvraceno celkem brzy, plakat se tvaril velice oficialne a oficialni i byl. Jedna se o to, ze ve vsech prostorach Student's Union (jakoze ono se to nezda, ale studentska unie tady ma asi tri domy, jeden tripatrovy barak jako krava, do ktereho se vleze velky bar, obchod, dva koncertni saly a ve vyssich patrech nespocet malych mistnosti na schuze, a dva dalsi, ktere se s timhle hlavnim muzou docela dobre merit) jsou "gender-equal" zachody, coz znamena, ze na dverich je namalovana nejaka relativne humanoidni bytost, ktera ale muze byt v zasade cokoli, chlap, zenska, orangutan, no a zachody jsou unisex. Slysela jsem, ze to proto, ze za studentskou radou prisel/prisla/prislo, no proste studenstska rada dostala stiznost od nekoho z rady GLBQ (Gay, Lesbian, Bisexual and (nejhezci sexualni orientace vubec) Questioning), ze se citi diskriminovani, kdyz musi chodit na zachod s panackem ci panenkou a ze nekdy nevi, kam jit, a ze je to urazlive a ztezuje jim to cestu k sebeurceni a podobne; no a nase cemukoli-co-zavani-rokem-68-naklonena rada to vzala za sve a pokrokove zrusila ponizujici rozdeleni toalet. Clovek se docela vyleka, kdyz si v domnelem bezpeci damskeho WC pudruje celo a najednou ejhle chlap; ne, ze bych byla nejaka pruderni, ale prece jenom kdyz si treba preplacavam make-up, cesu vlasy a jinak se ze sebe snazim v prubehu dne udelat zase cloveka, tak je to takova nejaka ciste zenska cinnost, do ktere bych opacne pohlavi zatahovala proboha co nejmene. No ale proste: ja mela vzdycky dojem, ze se zabyvam kravinama, ale timhle me Student's Union trumfla. A ted si rikam, kdo je normalni, ja, stara konzerva, nebo unisexovi revolucionari? Kdyz na tu schuzi pujdu a navrhnu, abysme se vratili k puvodnimu rozlisovani podle primarnich pohlavnich organu a aby pred zachody postavili hajzlbabu-psycholozku, ktera s kazdym "questioning" probere jeho momentalni pocit sexualni prislusnosti a doporuci to spravne WC, myslite, ze me z te schuze vyhodi?

produktivita nade vse

Vstala jsem, umyla se, zasedla pred pocitac, pustila si sedmnacty dil Death Note (jo! Anime! Neco, co ze srdce nesnasim! Ja vim, hloubejs uz klesnout neslo), v pet jsem se zvedla, sla do subway pro bagetu a do tesca pro plechovku fazoli, vratila se, pustila si dvacatyosmy dil death note, snedla bagetu, po dvou dalsich hodinach otevrela a snedla plechovku fazoli, pustila si tricatytreti dil death note a ted se konecne dokoukala na posledni, tricatysedmy dil. Citim se nevyslovne produktivne, cinne a sama se sebou spokojene. Teda uprimne bych si nejradsi vrazila, protoze jsem si naplanovala neurekum veci, ktere urcite stihnu, a tezko se sepisuje cash flow statement, kdyz clovek hledi na dva super-inteligentni, cool, krute, drsne a nejvic huste kluky, co jeden z nich vyvrazduje svetove zlocince a druhy nekde mezi vanilkovou zmrzlinou a kafem oslazenym deseti kostkama cukru dokaze prijit na to, proc a jak to ten prvni dela. Kdo jste to nevideli (takovych bude asi poskrovnu, protoze jen ja jsem nevzdelany barbar a tohle je neco, co videli vsichni) a zrovna mate prilis prace na to, abyste ji delali, a chcete zabit par dni cumenim do monitoru, tak tohle je to prave. Stejne tak damy, pokud vam chybi objekt, nad jehoz kruhy pod ocima a bosyma nohama je mozne delat nekriticke "Aaaaaach", tak tohle vrele doporucuju. A po dnesni nekolikahodinove terapii mam dusicku v peri, protoze jsem to dodivala, doprala sve hlave prijemny cas v 'stand-by mode' a mimoto zas muzu nasadit svoji obvyklou pozu "proboha anime, no iiiii". A protoze priznaky budou jeste asi nejakou tu chvili odeznivat, tak vas ted potesim obrazkem jednoho z nejhustsich kreslenych maseru posledni doby.

okrajove

No ty vole. Byla jsem na prvni hodine Ballroom dancing - prelozte si to jako uplne obycejne tanecni, akorat bez historie zofina a hysterie satu za 10 tisic a nepadnoucich obleku. Prisla jsem dle sveho dobreho zvyku pozde, tak na me nevybyl kluk - mimochodem jsem docela hledela, kluku tam nebylo pet a pul, ale opravdu plus minus pulka tancicich. Zoufale jsem se rozhlidla a najednou me nekdo celkem razantne tahnul doprostred parketu. Kdyz jsem se vzpamatovala, zjistila jsem, ze tancuju chachu s tak sedesatiletym, o hlavu mensim cinanem; kdyz jsem se vzpamatovala jeste vic, tak jsem zjistila, ze tancim chachu s sedesatiletym, o hlavu mensim cinanem, ktery chachu tanci kurevsky dobre. No a v prubehu vecera jsem se vzpamatovala natolik, abych prisla na to, ze se me ujal sam tanecni mistr, guru University of Manchester Dance Society, co k nemu vsichni vyse postaveni tanecnici vzhlizeji s uctou a udivem, sam velky... no znelo to jako Yuen, plus minus. A ze tohle byla jedna z letosnich prvnich lekci, tak se prisel podivat, jak to bezi. Dostala jsem tedy soukromou hodinu rumby, tanga a rock'n'rollu - a teda ackoli bylo Velmistrovi vazne uz dost, tak jsem celkem zasadne nestihala. Takze pouceni do zivota: nepodcenovat sedesatilete, o hlavu mensi cinany.

Jo a jen tak mimochodem, pro vsechny psychológy, pozoruju na sobe zajimavy jev: na vsechny, kdo mi tady prirostli nejak blize k srdci, nebo jsem s nima vymenila vic nez obligatni "jak se mas, co mas dneska za prednasky, wow to je zajimave, vazne? no ne! tak se mej", mluvim automaticky nemecky. Jediny, koho to nevydesi, je Nemka, co bydli dve patra podemnou; kdyz ale vybafnu na rodacku z Walesu "scheiße! ich hab wieder was vergessen, weißt du, wo owens park main hall ist?", tak se hodne lekne. Dneska rano na snidani jsem nejakou ubohou Pakistanku dokazala pozdravit nemecky, zasakrovat vedle ni nad rozlitym kafem cesky a nakonec, kdyz zivala, jak je unavena, se ji zeptat "co jsi delala zitra vecer?". No ja celou dobu rikam, ze jsem volaaká zmätená.

Narazila jsem v ucebnici international politics (Essentials of international relations, kdyby jste se nekdo hoooodne nudili, tak doporucuju) na krasne slovicko: plethora, coz je neco jako Ueberfluss, Ueberangebot, prebytek, prilisne mnozstvi, dostatek, hojnost a tak podobne. Neptejte se, co je na tomhle slove krasne - jen mi tak proste pripada, a i kdyz vyznam asi nejak vzletny neni, stejne mi to slovo prijde jak z anticke mytologie, videt to vytrzene z kontextu, myslim si, ze je to nejaka kletba, zahuba nebo neco podobneho. Nejak mi ucarovalo, buhviproc, no kazdopadne ho zaradim do sveho slovniku "Vyrazy, diky kterym budete vypadat chytre".

dalsi nekoherentni neco. by me zajimalo, jestli bude nekdy neco koherentnb

"Tak, tady si sednete, natahnete ruku a vezmu vam tu krev."
"NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE, prosim NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEAAAAAAAAH!"
"Ale vzdyt jste to sama chtela?!"
"Ja vim, ale stejne NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!!!".
Rozhodla jsem se otestovat anglicke zdravotnictvi se vsim vsudy, protoze prozatim to vypada, ze nejlepsi doktor v Evropske Unii je Dr. Izakovic z breclavske polikliniky. Tak jsem sla na krev, protoze jsem na tyhle testy mela jit uz asi pred pul rokem, ale nejak jsem na to pozapomnela. Mou nejcennejsi tekutinu mi brala sestricka zabalena do evropsky-liberalni odnoze burky a v adidaskach, byla mila a muj jekot ji evidentne docela vydesil. No ale premohla jsem se, nemusela me honit se strikackou po pulce nemocnice, jak to byvalo zvykem v dobach meho mladi.

Jinak o vikendu jsem navstivila rodnou hroudu - trvalo mi na minutu presne pet hodin, dostat se z meho prazskeho pokoje do meho pokoje v Ashburne Hall. Kdyby byly vsechny vikendy jako tenhle, tak se radim mezi nejspokojenejsi obyvatele univerza; no bohuzel se obavam, ze rodice maji krome sponzorovani csa spoustu jinych veci, za ktere radi vyhodi penize. Jinak cestovani bylo vazne pekne, anglicti celnici jsou super, rikali mi sweetheart a potom, co moje conversky s podrazkou, co drzi silou vule a uz ani to ne, projely rentgenem, poznamenala slecna celnice se zvednutym obocim "you need new shoes". I kdyz teda letadlo do prahy melo 3 hodiny zpozdeni, coz mi vzhledem k tomu, ze se jedna o zanedbatelnou vzdalenost nejakych chabych 2000km prijde fakt hloupe. Ale potesil me pilot, ktery nejakym zazrakem zkratil letovou dobu z 2:20 na hodinu a ctyricet minut, asi mel doma nachystanou teplnou veceri.

Dala jsem se na drahu prekupnika cigaret. Zatim teda jenom v malem, dve stangle pro zname, ale dalo by se na tom trhnout docela dost. Pochopila jsem narky ceskych exporteru nad silnou korunou: pri aktualnim kurzu koruny vuci libre 31,647:1 vyjde karton letistnich marlborek, co jsem kupovala, na L25,91. Objevit se na nasi politicke scene nejaky dalsi ve virivce se koupajici Tlusty nebo kdyby Putina rozbolel zlucnik a on nam odpojil dodavky ropy definitivne, mohla bych mit o par haleru mensi vycitky svedomi, ze je tomu dotycnemu davam za tricet.

Jinak, minuly tyden se krome skoly nestalo nic prevratneho, az na par drobnosti typu "prisla jsem o iluze ze umim zpivat". Sla jsem na prvni zkousku sboru - no a celist mi spadla az na zem, protoze po obycejnem, prumernem sboristovi v 274clennem souboru sbormistr pozaduje, aby z listu zazpival prvnich 30 stranek Mendlessohnova Elijaha (s dodatkem "tohle je jen na uvod, abych vas nevyplasil, priste jedeme jeste rychlejs a drsnejs") - no a obycejny, prumerny sborista to zazpiva! Jako second soprano peju to co first soprano a kdyz vsechny me sousedky bez mrknuti oka vysvihly dvoucarkovane a, ktere se drzi na pet dob, tak jsem vskutku nemela slov (nejspis taky proto, ze ja to acko nedam, takze jsem jen stala s otevrenou pusou - asi bych si fakt mela najit nekoho na ten solovy zpev).

Dneska mame Formal Dinner - to znamena, ze na veceri se nebudeme trousit, budeme jist priborem, nepritahneme se tam v zupanu a podobne. Jsem docela zvedava, jak to bude vypadat, protoze na snidani lidi lozi primo z postele (ja jsem prvni den sla normalne oblecena, ucesana, namalovana, druhy den oblecena, namalovana a neucesana, treti den se mi nechtel patlat make-up a ted uz jsem se plne aklimatizovala a na snidani jdu tak, jak jsem se probudila, jen teda na sebe natahnu prvni kus obleceni, co najdu) a na veceri bud taky (studentsky zivot je tak vycerpavajici, ze odpoledni spanek je nezbytnost) anebo tam nedojdou vubec. Tak uvidime, jak se to vyvrbi. I kdyz asi to bude slaby odvar proti vecerim v St.Anthelms, coz je nejstarsi kolej tady, ciste klucici a na tradicich velice lpici (a se super barem ve sklepe, co ho provozujou tamni obyvatele mimochodem). Tam chlapci musi byt na veceri presne v sest, zadne tacy nebo svedske stoly, ale jidlo je jim servirovano, maji specialni plaste (takove ty ve kterych americani gradu...ujou, ehm, jdou si pro vysokoskolsky diplom), nesmi usednout driv, nez usednou profesori u cestneho stolu, no proste chovaji se jako lidi. Skoda, ze je to jenom pro kluky, no ale tak nase dinning hall je taky hezka, to zas ne ze ne. A dneska jsem pred vchodem pozorovala, jak se honi straka s veverkou, coz by vydalo na upravene pokracovani Toma a Jerryho. A krysy od popelnic by se mohly taky pridat.

Nic, jdu si cist jednu z deseti knih, ktere jsem si dneska velice optimisticky pujcila v knihovne. Tri z nich jsou short loan, takze pokud zitra zaspim a vratim je po trictvrte na dvanact, tak budu platit nehoraznou pokutu (no dobre, 50p za kazdou zapocatou hodinu) a do te doby, nez mi prijdou penize (750Kc za prevod z meho ceskeho uctu sem!!!), budu definitivne o fazolich.
No a aby to bylo barevnejsi, tak dame nejakou fotku, tak co treba... Anarchy in the UK!

ne buvez pas de Stella

Vida, staci jedno pivo a uz je cloveku lip. Jsem si zasla se dvema spoluzackama na jedno do Revolution, mistniho "top" baru, a ackoli je stella oproti veskerym mym ocekavanim strasna brecka, hned se citim vsehoschopnejs. Taky jsem zjistila, ze v mem promakanem rozvrhu byla chyba - jsem nejak opomenula dnesni finantial reporting, takze si muzu pripsat prvni absenci, jou! No a tak. Jdu se vyspat na zitrejsi prvni matiku, international politics, francouzstinu a podobne.

Resource Allocation

Usnula jsem na sve prvni prednasce. Dve hodiny mikroekonomie byly trochu moc. Jakoze nebyla jsem sama, kdo na chvili nebyl plne soustreden na zajimavou latku strhujicim zpusobem prezentovanou interesantnim profesorem, ale stejne z toho mam blby pocit, co kdyz budu spat na kazde? Dal jsem teda zjistila, ze mikroekonomie je strasna nuda a vyhlidka na casy stravene patlanim se v grafech poptavky a nabidky a... co to bylo dneska, uz ani nevim, jo, Production Possibility Frontier, mi prijde dost tristni. Taky jsem byla dobrovolne na prednasce ze socialni atropologie, ktera byla rovnez dvouhodinova a v prvni hodine rovnez neskutecne nudna (v druhe hodine jsme se divali na dokument o srbsku). Nejak jsem v te prvni hodine nechapala ani popel, coz ovsem nebylo zpusobeno jazykovym handikepem, ale naprostou nesrozumitelnosti toho, co ten chlap vykladal - ale zase jsem se na to zas az tak nesoustredila, protoze sama osoba prednasejiciho mi poskytla spoustu materialu na premysleni. Neni to anglican, jmenuje se sven jansen, vypada evropsky, kdyz delal nejaky vyzkum v bosne a hercegovine, tak se musel tamni rec ucit a - nejzasadnejsi indicie - v jeho zemi je konske maso povazovano za lahudku (na to narazil, kdyz vysvetloval ruzne vyznamy slova "culture"). A otazka za sto tisic: z jake zeme je? Ja to nevim a utfg mi prijde prilis jednoduche, takze budu patrat dal. Jmeno Sven sice rve "ja jsem sved", ale ze by svedi jedli kone... to bych spis radila nekam dozadu za kavkaz, ale sven vypadal vice nez mistne (pripominal jiriho korna). Takze budu vdecna za jakekoli navrhy a mistopisne rady.

Dal jsem prisla na to, ze nemam sanci nic stihnout, protoze toho po nas chcou strasne moc. Jakoze aktualni prepocet kreditu na praci je 10kreditu=100hodin prace, coz, kdyz do toho pripocitam vsechny prednasky, cviceni, kurzy, co mam dobrovolne navic (anglictina, franina, sociologie...) a podobne a vydelim 12 tydny prvniho semestru, tak mi vyjde 11 hodin, 11 minut a 36 vterin prace denne vcetne vikendu. A do toho budu mit sbor, tanceni, trikrat tydne musim do fitka, abych nebyla jak becka, vsechny ty societies... a treba dneska jsem mela jen 4 hodiny prednasek a jinak nic, takze tech zbylych 7h11m36s, co jsem mela neco delat a nedelala, budu muset prerozdelit do zbylych jedenacti tydnu a sesti dni. A to nemluvim o tom, ze to bude vsechno kurevsky tezke a panice jsem propadla uz ted a nemam sanci udelat zkousky (uz jsem vlastne psala neco o tom, ze mame jen jednu sanci? Jakoze kdyz se mi to v lednu nepovede, tak zadny opravny termin ten den odpoledne, ale pekne az v srpnu a to taky jen jeden pokus). A ted si vy vsichni vysokoskolaci urcite rikate at nedelam, ze musite taky makat a podobne, ale budte velkorysi a doprejte mi chvili cireho zoufalstvi.

Nic, nejak nemam naladu na rozvleklou literarni tvorbu, neb mne boli hlava a planuju tichy vecer ve spolecnosti meho zoufalstvi a trudomyslnosti. Ale aspon jsem zjistila, ze The Fratellis tu budou hrat nejenom az v listopadu, ale taky uz od zitrka za tyden, coz me nadchlo. A treba vcera me nadchlo to, ze jsem zjistila, ze "reading week" na zacatku listopadu neni tyden hlubokeho, soustredeneho studia (teda oficialne ano, njn), ale v zasade prazdniny, takze letenky manchester-praha-manchester jsou uz koupene (a jen za 3000, coz je polovicni cena oproti normalu, a to je to uplne obycejny csa let. Dokonce i vegetarianske jidlo mam objednane). A je to ten tyden kolem mych narozenin, takze jeste lepsi (treba bych mohla poprve za poslednich asi 10 let usporadat nejakou oslavu, i kdyz teda ja tak vseobecne soudim, ze na faktu, ze jsem zas o rok a krok bliz vecem jako prace-rodina-stredni vek-duchod-hrob neni co slavit). No ale ted uz definitivne padam, protoze za deset minut ma nase kridlo Ashburnu setkani s nasim osobnim Tutorem, tedy clovekem, co mu muzeme vypovedet vsechno, co trapi nase rozharana srdicka. A ja netusim, kde je "Mary Wardington Common Room", a obavam se, ze tech deset minut na jeho nalezeni je v tomhle "à la Bradavice" baraku trapne malo. Uz jen sedm. Sakra!

je mi blbe

Verite mi, ze je strasne otravne byt nemocna sama na koleji? Dnesek, nadhernou slunecnou sobotu, jsem stravila v posteli s pocitem, ze mi za vterinu vybuchnou ucpane nosohrtanove dutiny, rozskoci se mi hlava a vubec cela se rozpadnu (brni me leva ruka. Odkojena Dr. Housem to povazuju za zajimavy priznak nejake smrtelne choroby a jen cekam, kdy mi ta koncetina upadne). I ten zatraceny caj jsem si musela uvarit sama! Je to hodne na nic, zvlast, kdyz mame vecer Fresher's Ball, tedy velkou party pro prvaky, na kterou jsem si i nove saty koupila. V soucasnem stavu bych na ni byla schopna maximalne tak nechat se donest.

Jojo, ja vim, nemoci jsou pomalu vic otravne pro lidi, co o nich musi poslouchat, nez pro samotneho nemocneho, takze uz mlcim, ted jen prekonam tu desivou vzdalenost jednoho metru mezi stolem a posteli a budu skuhrat do ouska Konradovi, me plysove mysce. A aby tohle aspon nejakou edukativni hodnotu melo, tak se pokochejte obrazkem John Ryland's Library, ktera byla postavena koncem devatenacteho stoleti Mrs... dohajejazapomnelajejijmeno Ryland na pocest a pamatku jejiho zesnuleho manzela. A ano, vypada jak kostel, ale vevnitr jsou opravdu knihy, ktere se normalne pouzivaji, sice se nepujcujou, ale z regalu si je vytahnout muzu. Taky, to me fascinuje, jsou tam "historicke toalety", jakoze opravdu puvodni zachody (samozrejme udrzovane tak, aby se daly pouzit jeste dneska). Sice mi prislo divne, fotit si WC, ale vzhledem k velke ceduli "zakaz foceni" jsem nebyla jedina, koho to napadlo. Mam krasne zatisi s toaletnim papirem, splachovadlem a neoneco oknem, ale nejsem si jista, jak moc to je ci neni divne vystavovat... je to divne, snad i dokonce "nevhodne". Ale co uz. A teda protoze dve je sice pekne sude prvocislo, ale tri fotky mi prijdou buhviproc vic "akorat", tak pridam jednu prevelice umeleckou rovnez z prostredi historicke toalety, tentokrat detail dlazdicek. A ted uz opravdu padam.

Jen par takovych malych, nekoherentnich poznamek.

Fire Alarm - nad tim jsem se jeste dostatecne nevztekala, co? No kazdopadne zazila jsem jedno z nejkrasnejsich probuzeni meho zivota, tak si stojim chabych dvacet minut ve sprse, pospavam pod horkou vodou a najednou zacne cosi pistet (to "pistet" oznacuje vysku tonu, "vriskat" by bylo na hlasitost). Jedine, co me v tu chvili napadlo, bylo 'do prdele', protoze vylezt ze sprchy rovnou do ledoveho ranniho vzduchu neni uplne to prave orechove. No ale tak jsem vylezla, zasla se do pokoje oblect a vybehla ven. Samozrejme cviceni, nic vazneho, ale musi se nechat, ze pohled na ty cerstve probuzene a otravene tvare te stovky obyvatel Ashburnu stoji za vsechny prachy. A taky jsem zjistila, ze jsem se zachovala naprosto spatne, protoze na dvore stali lidi zabaleni jen do toho rucniku a bosky, takze pro priste vim, ze ze sprchy rovnou do mrazu, zadne okolky. Juuuuu, ted zrovna slysim, ze to nekde zase houka, nastesti ne u nas. Nene, nebudu skodoliba.

Let's PARTYYY - vcera jsem byla vlastne poprve ve svem dlouhem zivote v poradnem klubu. Teda nic proti nikomu, ale nejak nemuzu najit tu spravnou... attitude, co se techhle mist tyce. Stoji se priserna fronta, aby se clovek vubec dostal dovnitr, vstup neco stoji (nas vcera L5), je tam preplneno, narvano a vydychany vzduch, neda se tam hnout, za piti se plati tolik, ze se i britum protaceji panenky a vubec, at zijou pajzly ctvrte cenove. (sakra ja jsem tak strasne uncool! a vidlak! a loser!) No ale dostala jsem pouceni pro priste, totiz, ze dvoumetroveho vyhazovace afro-anglickeho puvodu (ok, tohle se nepouziva, ja vim) neprekecas. U vstupu chteli jakykoli doklad o tom, ze je nam pres 18 - ja obcanku nechala umyslne doma, abych ji neztratila. No a nepustil, nepustil. Takze jsme se jeste s jednou holkou, co na tom byla stejne, vydaly v hodinove anabazi zpatky na kolej, vybehly pro obcanky a jely zas do mesta. Aspon ze v doprovodu 3 bulharskych gentlemanu (nejak jsem se vcera dostala do party bulharu a rumunu; je s nima sranda a musi se nechat, ze kdyz se s heslem "we don't leave people behind" dobrovolne (oni obcanky meli) obratili a jeli s nama, ackoli treba me znali asi 40 minut, tak jsem jim pripsala cervene bezvyznamne plus) (nejak mi ty zavorky ujizdeji). Nakonec jsme tam byli jen chvili, protoze se tam mackalo tak o tisic lidi vic, nez snesu a protoze mi z r'n'b naskakuje vyrazka. Ale aspon ted vim, ze vzdycky musim nosit ID a poradne si dopredu prostudovat playlist. No co, ja byla vzdycky empirik.

Vlastne jsem jeste nenapsala, jak jsme tady vsichni uvedomeli. Muzu rikat vsichni, protoze jako student UM (necekane zkratka pro University of Manchester) jsem automaticky clenem Student's Union. Vcera na Fire and Safety Talku mluvila i clenka nejuzsiho vedeni, evidentne velke zvire v Manchesterskem studentsko-politickem rybnicku a se zelenym jezkem na hlave, no a co ja se vsechno nedozvedela! Tak treba bojkotujeme vyrobky Nestle, protoze se chova neeticky k lidem v africe. Taky bojkotujeme Coca Colu, protoze se chova neeticky k lidem ve stredni americe (mozna je to naopak, ted pardon nevim). Poradame demonstrace proti valce a za prava LGBT (tohle je dulezita zkratka, schvalne, za jak dlouho na to prijdete, mne to chvili trvalo) a minuly rok jsme obsadili jednu skolni budovu, protoze profesori zkratili konzultacni hodiny. No a pet minut nas slecna vyzyvala, abysme se nebali usporadat vlastni demonstraci! Jen teda nevim, jestli kdyz za ni prijdu s vaznou tvari a zadosti o pomoc pri organizaci demonstrace na podporu dejme tomu zneuzivanych plysovych lachtanu (mala decka se k plysovym zviratum chovaji nekdy strasne, zrovna dneska jsem videla tak sestileteho budouciho nasilnika mrstit plysakem o zed. A plysoveho lachtana jsem jako mala mela, jmenoval se velice napadite Lachti), jestli mi pomuze a dovoli v ramci protestu obsadit treba Lecture Theatre, nejvetsi prednaskovy sal. No ale ted vazne, napriklad ve vsech kavarnach ve skole (a ze je to hodne kavaren) se prodavaji jen Fair-Trade a Organic produkty, za coz ode me maji teda palec nahoru a respekt a podobne.

Btw lachtan, to mi nejak pripomnelo veverku. Jsem tu uz tyden a teprve dneska jsem zjistila, ze nase kolej ma veverku za maskota! Ono je to i pochopitelne, protoze veverek je tu fakt hodne, celkem suverenne se tady vsude promenadujou a evidentne vnimaji lidi spis jak otravny element nez ze by se jich baly. Jo a taky jsem dneska videla prvni anglickou krysu mimochodem. No ale proste veverka je super a abyste se mohli taky pokochat, tak zde je Ashburne veverka i v doprovodu ManUni medvidka:

Jou,

ziju, to je husty. A cele to bylo takove zvlastni, ale ted jdu spat, protoze zitra musim vstavat v nejakou straslivou hodinu, myslim ze v deset.

...

Po devadesatidvou minutach (!) Fire and Safety Talku je ze me uzlicek nervu s utkvelou predstavou, ze se nedoziju pristiho dne, o naslednujicich trech letech ani nemluve. Prednaseli nam panove a dama z univerzitni bezpecnostni sluzby ("pocitac vam muzou ukradnout za 15 vterin", dokonce i video 'Kradeni pocitace v primem prenosu' nam ukazali), z Fallowfieldske policie ("minuly rok 5 znasilneni jen v okoli koleji"), z Manchesterske radnice ("jako kazde velke mesto mame problemy s chudobou, nezamestnanosti a vysokym poctem trestnych cinu") a jako zlaty hreb vecera vystoupil velitel mistnich hasicu, ktery nam pustil strhujici klip s nazornou a praktickou demonstraci toho, jak behem necelych tri minut muze shoret pulka domu. Taky nam vykladal, cim vsim muzeme podpalit Fallowfield a siroke okoli: od fritezy (jsou BANNED!) pres svicky (BANNED!) az po pretizeni zasuvky prilisnou elektronikou (ta BANNED! neni, ale pan vypadal, ze by nebyl proti). Takze ted mam chut si sbalit perinu a jit spat nekam ven na travnik, protoze staci, abych se spatne podivala na policku a ona se samovolne vzniti. Ale kdyz pujdu spat ven pod borovici, tak me zas nekdo prepadne/znasilni/zmlati/zabije, takze je to prast jak uhod.

No a ted mi napsala spolubydlici z protejsiho kridla, ze za dvacet minut odchazime na "Erasmus Latin Crash", coz je "1st party of the year". Nekde ve meste, urcite v nejake nebezpecne ctvrti, takze nemusim zduraznovat, ze bud ten klub vzplane jasnym plamenem a vsichni tam uhorime, nebo me na ceste domu nekdo unese v bile dodavce a proda do haremu v saudske arabii. Ach jo.

together we can turn britain around

Normalne po par mesicich zivota v naproste nevedomosti jsem zjistila, ze to, co budu studovat, nespada pod Manchester Business School, ale pod School of Social Sciences. Jakoze na veci to vubec nic nemeni, jen budu mit "domovskou fakultu" v jinem baraku, nez jsem myslela, ale stejne me to prekvapilo, ono kdyz se nejaky obor jmenuje "Business Studies and Politics", tak by si jeden myslel, ze to bude mit neco spolecneho s Business School. No nic, je to fakt jedno, jen teda ze jsem dneska byla na uvitacim obede Business School, tak ted muzu mit vycitky, ze jsem jim neopravnene snedla jedno jidlo.

Ale dnesek byl akcni. Koupila jsem si konecne ty uterky (nadherne, s ruzovyma a zelenyma puntikama), krome toho sklenicku, takze moje sada nadobi vypada jak seskladana z kousku z blesiho trhu, protoze nemam nic, co by se k sobe hodilo. Teda pribory jsou vsechny zluta IKEA, to abych zas neprehanela. Ok, znam malo min zajimavych temat nez je muj porcelan, tak zpatky k necemu zivoucimu. (jo ale mam krasnou ruzovou konvicku na caj, tu opravdu z vyprodeje, dokonce na ni byla cedule "traditional great british teapot")(pardon).

Takze - at zijou societies! Jsou jich tu mracna. Teda jeste, co to vlastne je: nekdo se dobre vyspi, nema do ceho rypnout a zjisti, ze rad hraje dejme tomu kanastu. Tak zalozi Spolek hracu kanasty, jednou tydne se s lidma podobneho razeni sejde a hrajou kanastu. Nekdo jiny se vyspi spatne, zjisti, ze svet je strasne nespravedlive misto a neco by se s tim melo delat, tak zalozi Mladez za socialni rovnost a kazdy prvni ctvrtek v mesici demonstruje pred mistni radnici. No a jednou za rok se vsechny tyhlety spolky a spolecnosti sejdou na "Fresher's Fair", v obrovske hale maji stanky jak na trznici a snazi se nabrat nove platce clenskych prispevku. Ono tomu moc nejde odolat, takze po ctvrthodinove prochazce mezi stanky jsem se stalo hrdou clenkou nasledujicich uskupeni:

International Society
Amnesty International
Manchester Dance Society
University of Manchester Conservative Future
Eastern European Society
German Society
Unite against Fascism
BA Economics

Jeste jsem teda chtela do Poker Society a Politics, ale ty uz jsem nemela silu najit, protoze jsem se prohybala pod tunama reklamnich letaku (OFFICIALLY MANCHESTER'S CHEAPEST STUDENT NIGHT! 2 COCTAILS L5.95!TRAFFIC LIGHT FOAM PARTY! ELEKTRO, HOUSE AND DANCE CLASSICS! THE BEST STUDENT ACCOUNT! VODKA RED BULL L1.50!!!) a utikala pred clovekem, co me chtel mermomoci dostat do Student Christian Movement. A ano, ja vim, ze se nektere ty spolky navzajem tak trochu tlucou, ale co uz... mimochodem nejlepsi program maji bezesporu nemci, na to se strasne tesim: kazde utery o pul devate se sejdem v hospode tady za rohem a budem pit. To mi prijde rozumne. A nejaktivnejsi je Konzervativni budoucnost, tam mame uz pozitri uvitani novych clenu sklenkou sampanskeho. Ale co me teda hodne prekvapilo, teda spis jsem cumela jak na drat, je, kolik clenu naverbovali Mladi komunisti! Meli obrovsky stanek a hromadu natesenych zajemcu! A stejne tak Mladi socialisti. Vsechny tyhle politicke spolky mely stanky na ulici pred tou budovou, kde se to konalo, a ja se vazne nestacila divit (a rezolutne odmitat clenstvi). International Society for social equality (zni nevinne, ale v jednu chvili to vypadalo, ze budou palit americkou vlajku), Socialist Students, Stop the War, dokonce nekdo tam protestoval i proti radaru ve stredni evrope, to me naplnilo pocitem statotvornosti. Takze kdyz jsem tam uvidela ty ubohe Konzervativce, tak jsem se nemohla nepridat, mimochodem maji docela rozumny program, broji hlavne proti policejnimu statu, zavedeni ID karet, zasahovani do soukromi a podobne, takze dobry. No ale kdyz to tak pocitam, tak tech societies mam zatim osm, coz mi pri cetnosti schuzka jednou tydne uz ted nevychazi, ale to se nejak udela.

Za den spatneho pocasi jsem se stihla nachladit a vazne netusim, jak se budu lecit v pokoji, ve kterem jsou uprostred poledne tak tri stupne. No dobre, mozna trochu vic, ale zima tu kazdopadne je jak v psirne. Taky jsem se byla kouknout na fitko, ktere mne udelalo caru pres rozpocet, protoze pres tyden otvira az ve cvrt na deset, takze z mych zodpovednych predsevzeti, jak budu vstavat o pul sedme a denne chodit kazde rano cvicit, nasilne sejde. Jako mohla bych chodit behat tady mezi kolejema, rozlehle je to dost, ale vola jsem ze sebe schopna delat prave jen pred omezenym poctem lidi ve fitku, takze to budu muset nejak vymyslet. Co me taky trochu desi je fakt, ze ve ctvrtek si jdeme zapisovat prednasky, cviceni a podobne - a je to podle abecedy. Takze na muj vymakany, vazne perfektni rozvrh, co jsem si prevelice aktivne uz dopredu sestavila (jsou v nem zahrnute vsechny hodiny anglictiny, francouzstiny, na rustinu nebo arabstinu tam mam misto, mam i navolena cviceni podle budov, abych nemusela utikat pres pulku campusu, dokonce bych mohla litat z vikendu doma az v pondeli rano!), muzu asi zapomenout, protoze vsichni ti skaredi lidi, co jim prijmeni zacina na A az L, mi urcite seberou a zaberou vsechno, co chci. (jako jmenovat se Zdarska nebo tak nejak, jsem na tom jeste hur, uznavam, ale stejne) No proste uvidim.

A fotka dne bude treba... tak treba nase knihovna. Jako knihovna jen na koleji, vubec ne skolni (v jedne jsem dneska byla a slovo velika je hodne se pri zemi drzici popis). Na tehlete nasi je super, ze tam muzu prijit kdy chci (coz vlastne do tech velkych skolnich taky, vetsina je jich otevrenych 24/7), vzit si co chci, jen napsat listecek, ve kterem je to zrovna pokoji a vratit to v zasade taky kdy chci. No a jeste k tomu to tam strasne krasne voni.

rano

Muj nadseny optimismus uplnynulych dni me prechazi. Je hnusne. Zima. Chcije. Fouka ledovy vitr. Netopi. Z obou kohoutku nad umyvadlem tece jen studena voda. Ze sprchy tece taky jen studena voda. Varici vodou na caj jsem se oparila. K snidani jsou klobasy, smazene bramborove mrizky a fazole. A fakt to vsichni snidaj'! A ted zacalo jeste vic prset. A za pul hodiny mam termin v bance. Jo a ono je pondeli! No potes.

panebozepanebozepaneboze

panebozepanebozepaneboze. Vsechno to, co jsem napsala driv, ze se tady potkavam jen se samyma zahranicnima studentama, beru zpet. Muze nas byt na koleji sice takovych deset, jo, fajn, ale na to je tady 150 ryzich, celych, plnohodnotnych anglicanu. Na chodbe, kde bydlim, je nas 16, jedna cinanka, co ale studovala v anglii, 14 anglicanek a ja. Vetsina tech anglickych holek se nastehovala az dneska, takze teprve pred chvili dostala budoucnost meho pristiho roku blizsi obrysy. A z blizsich obrysu jsem se mirne osypala. Takze: byl ten povinny welcome talk a po nem se vsechno rozeslo do svych kridel, chodeb, pokoju. No a tak se to nejak seslo, ze vsech nas 16 slecen z nasi chodby jsme se potkaly v jednom rozsirenem bode te slavne chodby (pred vchodem do koupelny a kuchyne), prvni jsme staly a mluvily, pak jsme si dreply a mluvily a nakonec jsme si sedly na zem, zuly boty, uvarily caj a mluvily. Teda ja se jen blbe usmivala, protoze at delam co delam, tak z pubertalni, narecne, jecici, kulometne anglictiny chytam tak pulku, zvlast, kdyz mluvi vsechny naraz. No ale to, co jsem pochytila, tak me trochu uklidnilo, protoze kdyz se sejde 16 holek v anglii, nemecku nebo cesku, tak mluvi proste o tom samem. Teda ne, ze by me to uklidnilo, me tyhlety rozhovory o boyfriendech a podobne ve vice nez dvou lidech vzdycky docela desily, ale aspon vim, na cem jsem, proste jen ta rec je jina. Takze ted budu mit asi intenzivni kurs anglickeho kvokani, no neva, vzdycky se hodi. Ale kazdopadne ted je nestihaaaam...! No nic.

Ale kdyz uz jsem tak u toho, tak anglicke holky me naprosto fascinujou. Dva extremy - bud jsou anorekticke, ostrihane podle victorie beckham a free cool in, anebo maji stodvacet kilo nadvahu a neoholene podpazdi. Nic mezitim (no jo, generalizuju, ja vim). Co maji ale vsechny spolecne je genialni pristup k oblikani, jsou schopny na sebe navlict uplne cokoli, gumaky k vecernim satum, halenku, co nosila moje prababicka (jako beze srandy, fakt jsem tady cosi karovaneho s krajkou videla... jo, uz vim, co mi to pripomnelo, jih proti severu, jizanske cerne otrokyne neco takoveho nosily), igelitku a prada svetrik... no ale nejhorsi na tom je, ze jak je to vsechno tak strasne nevkusne, preplacane a k sobe se nehodici, tak z toho nakonec vyleze naprosto dokonaly "outfit", takze ja si tady pripadam jak neskutecny vidlak. Zitra vyrazim do mesta, koupim si neco "typicky anglickeho" na sebe a az se vratim do prahy, tak se za me vsichni stoprocentne budete stydet. Taky se neprestavam podivovat nad tim, ze i v te zime, co tu je (sviti slunicko a je krasne, ale tricet stupnu tu fakt neni), vsichni chodi polonazi, zatimco ja jsem navlecena v bunde a premyslim o rukavicich. Jakoze podle nedostatecneho obleceni se pozna anglicky turista i v praze, ale ja to tu mam na ocich furt, tak se proste divim neustale.

Nic, tohle byl maly udiv nad hadrama a v zasade o nicem, panove i damy prominou.

Tak aspon, kdybyste si teda nasli cestu do Cottonopolis, jak se Manchestru rikalo (jsem byla na te City Tour, takze muzu delat chytrou), tak me hledejte tady:

Hai.

Ale Hai. s teckou, hlavne ne hai! s vykricnikem, protoze to znamena neco jineho. A taky nedavat prizvuk na H, spis to spolknout, ze z toho bude takove ai. No a pouzijete to, pokud budete chtit popohnat nejakeho rumuna, protoze to znamena neco jako delej. Taky jsem se naucila par rumunskych sprostych slov (zajimave, ze se vzdycky vsichni dostanou na tema "sprosta slova v jakemkoli jazyce"), ale ty uz jsem zapomnela, vim jen, ze v prekladu tam bylo neco se zlodejinou matky. Pak jsem taky poznala abnormality typu Nemce, co nema rad fotbal, Litevce, co posloucha jenom minimalistickou hudbu, Bulhara, co nevi co je bulgariatek, Malajce, co mluvi asi peti cinskymi dialekty, Vietnamce, co pri jidle dela zvuky jako drticka odpadu, cernovlasou Svedku a podobne. Uprimne receno, s Anglicanama jsem si za ty dva dny, co tu jsem, povidala jen ty standartni rozhovory o tom odkud jsem, proc tu jsem, co studuju a kde je nejblizsi tesco. (Ale zas ono jich tu jeste tolik neni, vetsina jich prijede dneska nebo az zitra) Teda pokud nepocitam ridice autobusu, kteri jsou strasne husti - za a jezdi jak blazni, za b te vypusti v zasade kde si reknes, zastavka nezastavka, za c je kazdy oslovuje hi mate, stop mate, thanks mate a podobne. A kdyz jsem ted skakala z autobusu (otevrel mi dvere primo pred branou Ashburnu), tam se ridic rozloucil ‘Cheers love’, coz me strasne potesilo a predstava, ze by prazsti ridici cestujicim vystupujicim z autobusu rikali ‘Nazdar kote’ je fakt hezka.

Me by docela zajimalo, jakou mam anglictinu ja. Spatnou, to samozrejme, ale ja jen, ze nemec se me po pul minute zeptal, jestli jsem nemka, kdosi jiny v mne zas slysel polku a nejaky znalec pry poznal i dansky prizvuk.

Vratila jsem se zrovna z Curry Night, organizovane moji katedrou. Mezi koleji a campusem, jak jsem uz psala, je ctvrt vsech narodnosti na vychod od evropy (teda az na cinu, cinska ctvrt je jinde) a slavna “curry mile”, tedy asi i vic nez mile indickych restauraci. Rozbolelo me bricho a spalila jsem si vsechny chutove poharky na jazyku, ale neva, bylo to fajn. Jo a pokud by si nekdo chtel zvysit sebevedomi, tak doporucuju prochazku v deset vecer indicko-arabskou ctvrti - byla jsem asi jedina holka s jinou barvou vlasu nez cernou v okruhu tak dvou kilometru a tolik pozvani na drink jsem nedostala za cely svuj zivot jak tady za dve minuty cekani na autobus.

…

Ted jsem se vratila z dalsiho dne ve meste. Jednak jsme meli City Tour (Manchester je tak dokonaly ! Postavili tu prvni pocitac. Rutherford tu poprve rozbil atom. Guy Fawkes tu planoval, jak vyhodi do vzduchu parlament. Potkali se tu panove Rolls a Royce !), pak nejake skoleni o tom, co muzem a nemuzem na pocitacich v pokojich, petiminutove kazani, jak nesmime pouzivat P2P a tak. Ted me ceka « Compulsory Welcome Talk in the dining room » a pak « Pizza night » ve ktere se budu socializovat s ostatnimi obyvateli koleje, tak uvidime…

Uz jsem videla i oba fotbalove stadiony, takze pokud chcete nekdo prijet na zapas, staci napsat, ja si vezmu spacak a pujdu vystat frontu. (ta se teda stoji jen na ManU, ale Manchester City se svym novym arabskym majitelem si dela chute povyskocit v tabulce hodne vysoko, takze tam se bude za chvili stanovat asi taky). Jo a v Museum of Science and Technology tu maji vystaveny ten prvni pocitac a jednou za tyden ho i zapinaji, to urcite stoji taky za videni, takze rikam, staci rict.

Povedlo se mi prinutit zvednout anglickeho barmana udivem oboci. Mela jsem totiz pulhodiny casu, byla jsem v campusu, na kolej se mi jeste nechtelo (je nadherne pocasi), takze kdyz jsem sla kolem “Kru Baru”, rekla jsem si, ze zajdu na pivo, mela jsem chut. Stojim u baru:
“Jedno pivo prosim”.
“Jsi tu sama?”
“No, mam chvili casu.”
“A ty jdes jako na pivo? Jakoze chces pivo?”
“No…”
“Wow. A co to bude?” (meli nabidku tak dvaceti piv, vcetne budvaru (toho ceskeho), ale tak budem otevreni svetu a zkusime neco noveho)
“Ja nevim, anglicka piva neznam, ale neco jako budvar”.
“Hm. Odkud ses?”
“Z Ceske republiky”
“Jo ahaaaaa, tak to se vyznas, co?”
Fakt, mame dobrou povest!

Pak jsem vysla na zahradku, sedla si k prvnimu volnemu mistu, co jsem uvidela, zapalila si a privedla Reka, co tam zrovna sedel, v uzas tim, ze nejenomze vim, co je pocitac, ale mam na nem krome XP dokonce i linux! (to malem spadl pod stul a pry jsem prvni holka co potkal, co o tom neco vi). Na fakulte tady maji Fedoru, coz teda neposoudim, jestli je dobre nebo spatne, ale proste Fedora. A tahleta znamost s Rekem, co ani nevim, jak se jmenuje (neco na J), je velmi uzitecna, protoze predtim studoval v recku dva roky matiku, takze mi s logaritmy, statistikou a funkcema urcite pomuze.

Jen teda nevim, jestli predtim, nez budu potrebovat pomoct s derivacema, nechcipnu hlady. Sla jsem dneska do mesta s jasnym planem, koupit uterku a houbicku do kuchyne. Vratila jsem se o 20£ chudsi a s konvickou na caj, novou penezenkou, celenkou do vlasu, hromadou naramku, mapou mesta a fialovym lakem na nehty. (Kdybyste to nevedeli, tak fialova je barva letosniho podzimu a mimoto je to taky oficialni barva University of Manchester, coz tomu dodava dalsi stupen vaznosti a dulezitosti). V celkovem rozpoctu jsem tedy utratila asi o 17 liber vic, nez jsem mela a jestli to tak pujde dal, tak budu popozitri stat na rohu pred katolickou Church of St. Jane a zebrat o suchou kurku chleba.

Fajn.

Tak jsem tady. Zrovna se snazim zprovoznit internet, coz nejak zvlast nejde, protoze jsem zapomnela jedno z padesatictyr hesel (vsechna v user-friendly formatu msx35-wz559), ktere ale nutne potrebuju k tomu, abych to cele rozchodila, takze pech. Muj pokus pripojit se nacerno na wifinu konkurencni manchesterske univerzity ztroskotal na tom, ze sice linux nejaky program na hacknuti takove veci ma, ale musela bych si ho stahnout z netu. Hm. No nic, tak treba zitra to uz nejak ukecam, pocitac si da rict, tohle potom antidatuju a bude to skoro life.

Jinak teda co se mnou je: bydlim v necem, co si rika Ashburne Hall, zvenku to vypada jak z Harryho Pottera, zevnitr to tak nejenom vypada, ale i krute je (cesta od vstupnich dveri na muj pokoj trva pet minut a obsahuje krome duboveho schodiste a spolecenske mistnosti s takrka krizovou klenbou asi patnact tezkych dveri, jejichz smysl mi povetsinou unika, protoze jsou treba tri za sebou na rovne chodbe), jsem v druhem patre, mam vyhled na zahradu a nebyt podivne zabarveneho koberce, zimy a okna, ktere se da otvirat jen na deseticentimetrovou skulinku ("this window is fitted with a device to restrict its opening for your safety and security"), tak si nemam na co stezovat. A v zasade koberec pod hromadama satstva stejne moc videt neni, treba zacnou topit a security device se da zneskodnit pomoci krizoveho sroubovaku za tricet vterin, takze dobry. Jo! A sla jsem na veceri, prisla o pet minut pozde, kuchyne uz zavrena, tak jsem tam zaklepala, kucharka na me hodila zoufaly pohled "ale ja uz nic nemam" a naservirovala mi trichodove menu, hlavni jidlo tofu kousky na rajcatech s dusenou mrkvi a fazolkovymi lusky. Plus ovocny salat a cokoladovy kolac, takze odted budu branit anglickou kuchyni az do roztrhani tela. Jo a co me jeste pobavilo, ted mi nevycitejte povercivost a "tohle je znameni!!", ale na dverich mam takovou starou nalepku, kterou jsem si prvni ani poradne necetla, ale pak me nejakym perifernim videnim do oka koplo slovo Brno a hele ho, na samolepce je erb masarykovy univerzity a kolem stoji filosoficka fakulta. Ze by tohle byl pokoj pro mistni ceskou minoritu?

Vsichni jsou tu strasne mili (klep klep klep na drevo). Ostatni studenti hledi bud vyplasene, protoze jsou taky international, nebo se tvari slusne, protoze jsou to anglicani a privezli je rodice (fakt, vetsina mistnich tady korzuje s sirokym pribuzenstvem). A v autobusu, kdyz jsme dohromady s jednou Rumunkou (tech je tu taky hodne, vsechno to letelo pres prahu a pak stejnym letadlem jak ja dal) pustily sednout starsi pani, tak nas pulka cestujicich zacala nahlas chvalit a pry mame vyridit rodicum, ze nas dobre vychovali. Btw autobusy, jakoze liberalizace vlakovych, autobusovych, jakychkoli spoju je samozrejme zasluzny cin, ale pokud je v jednom meste vic nez jeden poskytovatel mestske hromadne dopravy, tak to mozna tlaci ceny dolu, ale hlavne vznikne priserny bordel. Jakoze koupim si tydeni kartu na modry Magic bus a pak sedim na zastavce a necham si ujet osm autobusu, protoze nejsou modre a Magic, ale bile a Unirider.

Jo a jeste okoli te nasi studentske vesnicky: to cele tady se jmenuje fallowfield campus, je tu asi deset ruznych koleji a ma to kolem sebe vyyyysoky plot. Skola je ve meste, tak 10 minut liberalnim busem a je stara, nova, obrovska, roztazena na plose tak o velikosti dvou tri vaclavaku vedle sebe a to jsem si jeste neprohlidla severni cast. No ale videt moje vubec-ne-xenofobni babicka okoli toho, kde bydlim, tak se asi sebere a osobne me sem prileti zachranit, protoze fallowfield je evidentne centrum mistni indicke komunity, takze misto Kenvela tady je House of Saree a McDonald vystridalo Aisha's Shisha Cafe. A o kus dal to zvolna prechazi do Halal fast foodu a misto sari prevladaji kdyz ne burky, tak aspon zahalene vlasy (souziti ruznych etnik v praxi: muslimky si kupojou satky na hlavu od indek, takze jsou nadherne barevne) a pak najednou konec a vrazite do velkych budov s ceduli The University of Manchester. Krome do nich jsem jeste malem vrazila do autobusu, teda spis autobus do me, protoze kdo si ma kurna vzpomenout, ze jezdi predpotopne vlevo. Ale na chodniku chodi lidi zas vicemene vpravo, cert aby se v tom vyznal.

Odjela jsem sem velice inteligentne bez jedine knizky (coz je vec, ktera se mi nestava ani kdyz jedu na andela), slovniky, cvicebnice slovni zasoby a shrnuti gramatiky v to pocitaje (jakoze nic, nic, vubec nic, proste se to do toho kufru neveslo, ale aspon jeden slovnik jsem si vzit mohla, no doplnim to za tech 14 dni), takze jsem zaplula do prvniho knihkupectvi, co se mi octlo v ceste. Koupila si knizku povidek George Orwella, z nichz v uvodni se zamysli nad tim, jestli utrati vic za knihy nez za cigarety. Kdyz jsem si tuhletu kalkulaci tak nejak zbezne provedla sama, pricemz jsem brala v potaz jen dnesek, tak mi vyslo, ze jsem v knihkupectvi nechala dvacet liber (ten orwell plus diar moleskin, u ktereho jsem se nepodivala na cenu a prece jenom vracet neco od pokladny je hodne blbe a vubec, clovek si musi obcas udelat radost), coz mame bez par desetikorun to stejne, co jsem na letisti nechala za karton platinovych davidovek. Pricemz zaverecne resumé zni: "do prdele magurova neutracej tolik".

Zitra pujdu mimojine resit zajimavy problem. K tomu, abych dokoncila registraci studenta, potrebuju ucet v anglicke bance. Anglicka banka mi studentsky ucet otevre jen tehdy, budu-li mit dokoncenou registraci studenta. Nekdo nejaky napad?

A ted uz asi padam spat. Je sice teprve ctvrt na deset mistniho casu, ale ja mam o hodinu vic a jsem znavena. Koupila jsem si par plakatu, abych pokoji dodala nejakou barvu, a nad posteli mi visi takovy ten slavny Polibek od Klimta, takze nejenomze vypadam, ze jsem tezce umelecka duse, ale snad se pod tim bude i dobre usinat.

Jo a vlastne me napada, ze na uzemi Spojeneho kralovstvi jsem vstupovala s fialovou palestinou na krku a hrnkem "I love Ireland" v kabelce, takze... kralovno tres se, jsem tu.