Hai.

Ale Hai. s teckou, hlavne ne hai! s vykricnikem, protoze to znamena neco jineho. A taky nedavat prizvuk na H, spis to spolknout, ze z toho bude takove ai. No a pouzijete to, pokud budete chtit popohnat nejakeho rumuna, protoze to znamena neco jako delej. Taky jsem se naucila par rumunskych sprostych slov (zajimave, ze se vzdycky vsichni dostanou na tema "sprosta slova v jakemkoli jazyce"), ale ty uz jsem zapomnela, vim jen, ze v prekladu tam bylo neco se zlodejinou matky. Pak jsem taky poznala abnormality typu Nemce, co nema rad fotbal, Litevce, co posloucha jenom minimalistickou hudbu, Bulhara, co nevi co je bulgariatek, Malajce, co mluvi asi peti cinskymi dialekty, Vietnamce, co pri jidle dela zvuky jako drticka odpadu, cernovlasou Svedku a podobne. Uprimne receno, s Anglicanama jsem si za ty dva dny, co tu jsem, povidala jen ty standartni rozhovory o tom odkud jsem, proc tu jsem, co studuju a kde je nejblizsi tesco. (Ale zas ono jich tu jeste tolik neni, vetsina jich prijede dneska nebo az zitra) Teda pokud nepocitam ridice autobusu, kteri jsou strasne husti - za a jezdi jak blazni, za b te vypusti v zasade kde si reknes, zastavka nezastavka, za c je kazdy oslovuje hi mate, stop mate, thanks mate a podobne. A kdyz jsem ted skakala z autobusu (otevrel mi dvere primo pred branou Ashburnu), tam se ridic rozloucil ‘Cheers love’, coz me strasne potesilo a predstava, ze by prazsti ridici cestujicim vystupujicim z autobusu rikali ‘Nazdar kote’ je fakt hezka.

Me by docela zajimalo, jakou mam anglictinu ja. Spatnou, to samozrejme, ale ja jen, ze nemec se me po pul minute zeptal, jestli jsem nemka, kdosi jiny v mne zas slysel polku a nejaky znalec pry poznal i dansky prizvuk.

Vratila jsem se zrovna z Curry Night, organizovane moji katedrou. Mezi koleji a campusem, jak jsem uz psala, je ctvrt vsech narodnosti na vychod od evropy (teda az na cinu, cinska ctvrt je jinde) a slavna “curry mile”, tedy asi i vic nez mile indickych restauraci. Rozbolelo me bricho a spalila jsem si vsechny chutove poharky na jazyku, ale neva, bylo to fajn. Jo a pokud by si nekdo chtel zvysit sebevedomi, tak doporucuju prochazku v deset vecer indicko-arabskou ctvrti - byla jsem asi jedina holka s jinou barvou vlasu nez cernou v okruhu tak dvou kilometru a tolik pozvani na drink jsem nedostala za cely svuj zivot jak tady za dve minuty cekani na autobus.

…

Ted jsem se vratila z dalsiho dne ve meste. Jednak jsme meli City Tour (Manchester je tak dokonaly ! Postavili tu prvni pocitac. Rutherford tu poprve rozbil atom. Guy Fawkes tu planoval, jak vyhodi do vzduchu parlament. Potkali se tu panove Rolls a Royce !), pak nejake skoleni o tom, co muzem a nemuzem na pocitacich v pokojich, petiminutove kazani, jak nesmime pouzivat P2P a tak. Ted me ceka « Compulsory Welcome Talk in the dining room » a pak « Pizza night » ve ktere se budu socializovat s ostatnimi obyvateli koleje, tak uvidime…

Uz jsem videla i oba fotbalove stadiony, takze pokud chcete nekdo prijet na zapas, staci napsat, ja si vezmu spacak a pujdu vystat frontu. (ta se teda stoji jen na ManU, ale Manchester City se svym novym arabskym majitelem si dela chute povyskocit v tabulce hodne vysoko, takze tam se bude za chvili stanovat asi taky). Jo a v Museum of Science and Technology tu maji vystaveny ten prvni pocitac a jednou za tyden ho i zapinaji, to urcite stoji taky za videni, takze rikam, staci rict.

Povedlo se mi prinutit zvednout anglickeho barmana udivem oboci. Mela jsem totiz pulhodiny casu, byla jsem v campusu, na kolej se mi jeste nechtelo (je nadherne pocasi), takze kdyz jsem sla kolem “Kru Baru”, rekla jsem si, ze zajdu na pivo, mela jsem chut. Stojim u baru:
“Jedno pivo prosim”.
“Jsi tu sama?”
“No, mam chvili casu.”
“A ty jdes jako na pivo? Jakoze chces pivo?”
“No…”
“Wow. A co to bude?” (meli nabidku tak dvaceti piv, vcetne budvaru (toho ceskeho), ale tak budem otevreni svetu a zkusime neco noveho)
“Ja nevim, anglicka piva neznam, ale neco jako budvar”.
“Hm. Odkud ses?”
“Z Ceske republiky”
“Jo ahaaaaa, tak to se vyznas, co?”
Fakt, mame dobrou povest!

Pak jsem vysla na zahradku, sedla si k prvnimu volnemu mistu, co jsem uvidela, zapalila si a privedla Reka, co tam zrovna sedel, v uzas tim, ze nejenomze vim, co je pocitac, ale mam na nem krome XP dokonce i linux! (to malem spadl pod stul a pry jsem prvni holka co potkal, co o tom neco vi). Na fakulte tady maji Fedoru, coz teda neposoudim, jestli je dobre nebo spatne, ale proste Fedora. A tahleta znamost s Rekem, co ani nevim, jak se jmenuje (neco na J), je velmi uzitecna, protoze predtim studoval v recku dva roky matiku, takze mi s logaritmy, statistikou a funkcema urcite pomuze.

Jen teda nevim, jestli predtim, nez budu potrebovat pomoct s derivacema, nechcipnu hlady. Sla jsem dneska do mesta s jasnym planem, koupit uterku a houbicku do kuchyne. Vratila jsem se o 20£ chudsi a s konvickou na caj, novou penezenkou, celenkou do vlasu, hromadou naramku, mapou mesta a fialovym lakem na nehty. (Kdybyste to nevedeli, tak fialova je barva letosniho podzimu a mimoto je to taky oficialni barva University of Manchester, coz tomu dodava dalsi stupen vaznosti a dulezitosti). V celkovem rozpoctu jsem tedy utratila asi o 17 liber vic, nez jsem mela a jestli to tak pujde dal, tak budu popozitri stat na rohu pred katolickou Church of St. Jane a zebrat o suchou kurku chleba.