je mi blbe

Verite mi, ze je strasne otravne byt nemocna sama na koleji? Dnesek, nadhernou slunecnou sobotu, jsem stravila v posteli s pocitem, ze mi za vterinu vybuchnou ucpane nosohrtanove dutiny, rozskoci se mi hlava a vubec cela se rozpadnu (brni me leva ruka. Odkojena Dr. Housem to povazuju za zajimavy priznak nejake smrtelne choroby a jen cekam, kdy mi ta koncetina upadne). I ten zatraceny caj jsem si musela uvarit sama! Je to hodne na nic, zvlast, kdyz mame vecer Fresher's Ball, tedy velkou party pro prvaky, na kterou jsem si i nove saty koupila. V soucasnem stavu bych na ni byla schopna maximalne tak nechat se donest.

Jojo, ja vim, nemoci jsou pomalu vic otravne pro lidi, co o nich musi poslouchat, nez pro samotneho nemocneho, takze uz mlcim, ted jen prekonam tu desivou vzdalenost jednoho metru mezi stolem a posteli a budu skuhrat do ouska Konradovi, me plysove mysce. A aby tohle aspon nejakou edukativni hodnotu melo, tak se pokochejte obrazkem John Ryland's Library, ktera byla postavena koncem devatenacteho stoleti Mrs... dohajejazapomnelajejijmeno Ryland na pocest a pamatku jejiho zesnuleho manzela. A ano, vypada jak kostel, ale vevnitr jsou opravdu knihy, ktere se normalne pouzivaji, sice se nepujcujou, ale z regalu si je vytahnout muzu. Taky, to me fascinuje, jsou tam "historicke toalety", jakoze opravdu puvodni zachody (samozrejme udrzovane tak, aby se daly pouzit jeste dneska). Sice mi prislo divne, fotit si WC, ale vzhledem k velke ceduli "zakaz foceni" jsem nebyla jedina, koho to napadlo. Mam krasne zatisi s toaletnim papirem, splachovadlem a neoneco oknem, ale nejsem si jista, jak moc to je ci neni divne vystavovat... je to divne, snad i dokonce "nevhodne". Ale co uz. A teda protoze dve je sice pekne sude prvocislo, ale tri fotky mi prijdou buhviproc vic "akorat", tak pridam jednu prevelice umeleckou rovnez z prostredi historicke toalety, tentokrat detail dlazdicek. A ted uz opravdu padam.