proc jen deda rict si neda tluce o stul v predsini, a pak beda marne hleda kapra pod skrini

Jedu na tyden do rodnych luhu a haju, takze au revoir (teda vlastne au relire, ale to se francouzstinarum asi jezi chlupy na zatylku) a prikladam jeden optimisticky pohled z me momentalni urbis mater (a zvedneme zluc i latinikum), vyfoceny tohle pondeli. Mejte se hezky tech sedm dni!

kdyby chtel holub zase sedet na rimse, tak asi nema potrebny klid

Nejak mam potrebu svetu sdelit, ze jsem zatahla mikroekonomii, protoze jsem predtim strasne zmokla a z predstavy dvouhodinove prednasky me rozbolela hlava, tak jsem se na to vykaslala. Dal bych svetu chtela sdelit, ze patnact minut po tom, co jsem ze sebe manchestersky dest osprchovala, ususila se a zalezla do postele se trochu ohrat (samozrejme jsem pritom pilne studovala Theory of international relations), me z prijemneho spanku vytrhl opravar, ktery mi po mesici prisel udelat neco s oknem, ktere nevydrzi nahore a porad se zavira (system otvirani anglickych oken je hned po oddelenych kouhoutkach na studenou a teplou vodu nejlepsi ukazka toho, ze by nebylo od veci obcas neco obslehnout od Kontinentu. Teda oboje samozrejme az po jizde vlevo). Takze ted tu sedim docela mimo, opravar odesel nekam pro kus provazu, nechal mi cele, z ramu vyndane okno lezet uprostred pokoje a ja tou obrovskou dirou ve zdi mavam na kolemjdouci a cumim na dest. A taky nutne potrebuju svetu sdelit, ze Tesco belgicke pralinky (co vsechno to tesco nema, co?) jsou kurevsky dobre.

nedele vecer

Prave mi dva metry od okna proletely tri divoke husy tahnouci nejspis na jih, no kdo by se jim taky divil pri mistnim pocasi. Ale teda abych zustala vice mene objektivni, tak musim priznat, ze od chvile, co jsem vstala (pred sedmdesatitrema minutama) jeste nezaprselo.

Byla jsem vcera vecer v kostele, podivat se, jak na tom jsou katolici tady v porovnani s ceskou, teda spis moravskou nabozenskou obci. A ty vole! Mse teda standartni, evidentne narizuje Vatikam presny line-up (jo, ja vim, ze vsechno tam ma svuj smysl, vyznam a logicke presne misto), akorat velice prozretelne neponechavaji nic nahode a rozdavaji pri vstupu presny program se vsim, co se bude pri msi dit, vypsana cteni z Knihy Svateho..., zvyraznene, kdy mame odpovedet Glory to you, Lord, kdy Thanks be to God a podobne, takze se nestava, ze by ovecky staly v lavicich, zurive listovaly kancionalem, ve kterem je to stejne uvedene jen tak zbezne a povsechne, a zapomnely zpivat Kyrie. Taky maji vycislene presne naklady na msi (L270) a vice ci mene se jim to asi dari vybirat (minuly tyden L246.27), ovsem teda v porovnani s breclavi, kde se v kostele bezne vybere za jednu msi asi trikrat, ctyrikrat tolik (fakt, farar sem tam rekne cifru, aby pak mohl rejpat, ze je to malo) je to dost skromne. Co me ale uplne podesilo, je organizovanost Svateho prijimani, farar prvni vysvetli, jak ma kazdy nastavit ruce, dat si to do leve dlane a pravou rukou potom hned do ust, pak se do dvouradu seradi sbor, za nim zbytek, pak farar kyvne, po kazde strane dva ministranty, rozjede se to a behem dvou minut hotovo. V breclavi se k prijimani kazdy coura, po ceste se lidi pousti pred sebe, obcas se nekdo (a s nim i cela rada) zastavi na kus reci, moje babicka tam vetsinou zakopne a pulka kostela ji chyta, samozrejme ze k tomu hrajou varhany a zpiva se, no proste pohoda. Tady to bylo tiche a efektivni. Ale teda znejistela jsem farare, protoze jak jsem zvykla, ze mi dekan da hostii primo do pusy a nejak se mi to s tema rukama nezda uplne koser, tak jsem tady pred nim stala zmatena s rozglablou pusou a nastavenou dlani a on si chudak nemohl vybrat. Nakonec jsme se po divokem sermovani s hostii, nastavovani/stahovani ruky a otvirani/zavirani celisti nonverbalne shodli na dlani a jo, prijimat takhle je fakt divne.

Co se mi nelibilo, byl velkomestsky nesvar holek-ministrantek (pri nekolika z mych sporych navstev prazskych kostelu jsem to taky zazila), no kdo to kdy videl, aby holky ministrovaly? Vzdyt to je jak u evangeliku. Z ceho by moje babicka dostala psotnik a na co ja jen obdivne hledela byl prvni ministrant, nesouci kriz - v bilem habitu vypadal ten cernoch o rozmerech naprumerneho hospodskeho vyhazovace proste nadherne. Ale teda s odstupem nejlepsi, nejneprekonatelnejsi, naprosto masersky a nezpochybnitelny byl farar. Teda Pan Farar, protoze kam se hrabe breclavsky dekan i s hejnem jeho jahenu dohromady, kdyby takhle kazali vsichni, tak vetsina katoliku zavrhne svetsky zivot a minimalne travi svuj cas doma na motlitbach klecic v koute na hrachu, spis se ale pred bozim hnevem ukryje do klastera. Dvacet minut naprosto zpatra, vubec ne nekde z kazatelny nebo zpoza mikrofonu, ale ze zacatku te ulicky, takze byl nebezpecne blizko, hrimal o potratech, sexualni politice vatikanu a vubec vsech tematech, kvuli kterym je katolicka cirkev povazovana za zpatecnickou. Ale jak! Inkvizitor z Kladiva na carodejnice nemohl mit vymakanejsi retoriku. "7 milionu nenarozenych dusi... SEDM MILIONU!!!" z sepotu presel do bourliveho barytonu. Hlavni tema bylo potraty, sedm milionu jenom v britanii za poslednich 40 let. "Cesta cloveka je z matcina luna do hrobu a jenom PAN ma pravo rozhodovat, kdy se tak stane" (jeste k tomu si vemte, ze womb a tomb se rymuje, takze to bylo daleko pusobivejsi). Dokonce i na pole takrka poststruktualne lingvisticke hricky se pustil, "zastanci potratu tvrdi, ze embryo neni clovek, jen potential human being, ale neni to tak, je to human being with potential". Z jeho podani slovniho spojeni "silent holocaust" cloveka mrazilo a proste mazec nejvetsi, takhle ma vypadat spravny katolicky knez. I kadidlo se tam ve spravne hutnych mracich vznaselo, takze jsem byla spokojena, jen teda zpivat se mohlo vic. Ale nevim, jestli je to jenom Breclavi jako mensim mestem, ale tam je ten kostel spis socialni zalezitost, v nedeli pred obedem se rodiny seberou a zajdou na msi, popovidat si se znamyma, na prochazku, proste soucast prijemneho rana, tady to bylo takove ciste ucelove, sice se pak slo na faru na caj a zakusek, ale i tak byl hlavni duraz na obsahu mse, ja samozrejme vim, ze tak to ma byt a tak je to spravne, ale breclavsky model je takovy prijemne nenarocny. A ted mam dojem, ze se trochu rouham, takze konec s kostelem a ja jsem to tak nemyslela.

No. Jeste jsem chtela napsat o svem stupnujicim se rozcarovani z anglickych tiskovin, ktere jsem vzdycky povazovala za vrchol zurnalistiky a ono houby houby, zlata rybko, ale za 46 minut mi v knihovne konci vypujcni doba na "maths for economists" a nemam na to, zaplatit zpozdne, tak asi priste.

Jak ze sebe udelat vola, cast prvni

Neslo mi topeni, coz je v tech sibirskych mrazech, co tu momentalne vladnou, docela problem. Tak jsem napsala stiznost a zadost o opravu. Pred chvili dorazil opravar.
"Pry vam nejde topeni."
"No, nejde."
Vrhnul na to znalecky pohled, levou rukou otocil takovym tim koleckem, pravil "no to ho ale musite zapnout slecno!" a odesel. Ani si nenechal vysvetlit, ze tim samym koleckem jsem se snazila otocit uz asi tisickrat, ale nehnula jsem s tim ani o milimetr... no ale tady se muzu vymlouvat, ze za to tak uplne nemuzu, protoze jsem po mame, ta si zas dneska rano pry koupila zapalovac, deset minut se s nim snazila si zapalit a kdyz se zuriva vratila do trafiky a servala prodavacku a vsechny lidi v okruhu sto metru pro jistotu k tomu, co ze ji to prodali za smejd, tak ji trafikantka mile vysvetlila, ze "to musite takhle zmacknout tu detskou pojistku a ono to pujde". Jaká husa, taká péra, jaká matka, taká céra, jak by se v jednom jihomoravskem folklornim souboru reklo.

dobre rano

Zajimave. Vubec si nevybavuju, ze bych vcera vecer jeste neco psala, no ale na nikoho jineho predchozi post svadet nemuzu. Sice moje heslo zna cela praha a pulka jihomoravskeho kraje, ale realie typu staropramen a podobne sedi, takze jsem to asi fakt byla ja.

Kdybych tolik nesnasela vyroci a veci s tim spojene, tak bych mozna vytvorila neco jako "dneska jsem zde presne mesic - rekapitulace"; no ale ze mi to proste prijde blbe, tak se omezim na konstatovani, ze do druheho mesice meho anglickeho zivota vstupuju s nechutnou kocovinou, skoro zapornym obnosem penez v bance, tristnimi skolnimi vysledky a cerstve rozflakanym kolenem.

Jo a jeste k tomu vcerejsku - s Conservative Future jsme provadeli osvetove piti. Proste clovek nejenomze normalne chlasta, ale taky si to hrde zaznamenava na score sheet, na kterem jsou serazene vyrazne osoby historie britskych konzervativcu. Takze kdyz nekdo vypije jednu pintu, tak "dal" iaina duncana smitha, dve jsou chamberlain, tri antony eden, dal howard, macmillan, major, disraeli, cameron, salisbury, wellington, thatcher, churchill, peel a hague. Dobre, nebudu delat chytrou a tvarit se, ze opravdu vim, kdo tihle vsichni lidi byli a co uchvatneho udelali, ale treba z hadky dvou mladych toryu o tom, jestli je vyznamnejsi disraeli nebo peel, jsem byla schopna vydedukovat, kdo to peel byl. Takze to byl prinosny vecer, jsem zas o neco chytrejsi! A protoze jsme se presouvali z hospody do hospody (soucast tradice), tak jsem poznala spoustu novych mist, lidi, zvyklosti a hlavne piv, takze moje pocta disraelimu byla pekne pestra.

bleeee

Ufff. At zije alkohol. Teda at nezije, protoze vim, ze zitrejsi rano bude patrit k tem krusnejsim, ale stejne. Kdyz dokazu napsat slovo "krusnejsim" bez chyby (aspon tak se mi to momentalne jevi) bez chyby, tak je to jeste v poradku. V hospode "friendiship inn" cepujou staropramen. Sice ctyrikrat tak drazsi, nez bych ho mela v Konfliku, ale stejne, je to me nejmilejsi pivo Staropramen. A ted me omuvte, jdu se vyspat do kocoviny. Cheers.

etuda

U propagacniho stanku Mladych Manchesterskych komunistu:
"Ahoj! Tady si vem letacek 'Hands of the people of Iran', za 14 dni mame obrovskou demonstraci za bezplatne vzdelavani, podivej, tohle je zajimavy clanek: 'Global Warming: no capitalist answer', pristi stredu mame meeting, kde to vsechno budeme projednavat, prijdes?"
"Hmm. Muzu si vzit jeden vytisk tady Communist Students novin?"
"Ale jiste! Zajimas se o komunismus?"
"Tak trochu, ja jsem z post-komunisticke zeme."
"OOUUUU..."
Rusovlasy apostol marxismu-leninismu mel aspon tolik soudnosti, ze me nechal prehrabovat se v rudych tiskovinach a pokracoval v lovu perspektivnejsich lidi, jejichz rodice meli ve skolni tride na zdi ne Husaka, ale Thatcherovou. Cest.

na okne sedel holub, byl horky letni den...

ja jsem asi strasne zpatnecnicka a taky politicky nekorekni

Jen tak naokraj, mezi alternative approaches to international relations a cross elasticity of demand:
tak by me zajimalo, kdo je tady normalni, jestli ja nebo cela Student's Union. Jdu si takhle nejakou skolni budovou a tu me do oci prasti velky ruzovy plakat "Discussion: STUDENTS AND THE TOILETS!" Me blahove presvedceni, ze je to pozvanka na nejakou nechutnou party nebo recese, bylo vyvraceno celkem brzy, plakat se tvaril velice oficialne a oficialni i byl. Jedna se o to, ze ve vsech prostorach Student's Union (jakoze ono se to nezda, ale studentska unie tady ma asi tri domy, jeden tripatrovy barak jako krava, do ktereho se vleze velky bar, obchod, dva koncertni saly a ve vyssich patrech nespocet malych mistnosti na schuze, a dva dalsi, ktere se s timhle hlavnim muzou docela dobre merit) jsou "gender-equal" zachody, coz znamena, ze na dverich je namalovana nejaka relativne humanoidni bytost, ktera ale muze byt v zasade cokoli, chlap, zenska, orangutan, no a zachody jsou unisex. Slysela jsem, ze to proto, ze za studentskou radou prisel/prisla/prislo, no proste studenstska rada dostala stiznost od nekoho z rady GLBQ (Gay, Lesbian, Bisexual and (nejhezci sexualni orientace vubec) Questioning), ze se citi diskriminovani, kdyz musi chodit na zachod s panackem ci panenkou a ze nekdy nevi, kam jit, a ze je to urazlive a ztezuje jim to cestu k sebeurceni a podobne; no a nase cemukoli-co-zavani-rokem-68-naklonena rada to vzala za sve a pokrokove zrusila ponizujici rozdeleni toalet. Clovek se docela vyleka, kdyz si v domnelem bezpeci damskeho WC pudruje celo a najednou ejhle chlap; ne, ze bych byla nejaka pruderni, ale prece jenom kdyz si treba preplacavam make-up, cesu vlasy a jinak se ze sebe snazim v prubehu dne udelat zase cloveka, tak je to takova nejaka ciste zenska cinnost, do ktere bych opacne pohlavi zatahovala proboha co nejmene. No ale proste: ja mela vzdycky dojem, ze se zabyvam kravinama, ale timhle me Student's Union trumfla. A ted si rikam, kdo je normalni, ja, stara konzerva, nebo unisexovi revolucionari? Kdyz na tu schuzi pujdu a navrhnu, abysme se vratili k puvodnimu rozlisovani podle primarnich pohlavnich organu a aby pred zachody postavili hajzlbabu-psycholozku, ktera s kazdym "questioning" probere jeho momentalni pocit sexualni prislusnosti a doporuci to spravne WC, myslite, ze me z te schuze vyhodi?

produktivita nade vse

Vstala jsem, umyla se, zasedla pred pocitac, pustila si sedmnacty dil Death Note (jo! Anime! Neco, co ze srdce nesnasim! Ja vim, hloubejs uz klesnout neslo), v pet jsem se zvedla, sla do subway pro bagetu a do tesca pro plechovku fazoli, vratila se, pustila si dvacatyosmy dil death note, snedla bagetu, po dvou dalsich hodinach otevrela a snedla plechovku fazoli, pustila si tricatytreti dil death note a ted se konecne dokoukala na posledni, tricatysedmy dil. Citim se nevyslovne produktivne, cinne a sama se sebou spokojene. Teda uprimne bych si nejradsi vrazila, protoze jsem si naplanovala neurekum veci, ktere urcite stihnu, a tezko se sepisuje cash flow statement, kdyz clovek hledi na dva super-inteligentni, cool, krute, drsne a nejvic huste kluky, co jeden z nich vyvrazduje svetove zlocince a druhy nekde mezi vanilkovou zmrzlinou a kafem oslazenym deseti kostkama cukru dokaze prijit na to, proc a jak to ten prvni dela. Kdo jste to nevideli (takovych bude asi poskrovnu, protoze jen ja jsem nevzdelany barbar a tohle je neco, co videli vsichni) a zrovna mate prilis prace na to, abyste ji delali, a chcete zabit par dni cumenim do monitoru, tak tohle je to prave. Stejne tak damy, pokud vam chybi objekt, nad jehoz kruhy pod ocima a bosyma nohama je mozne delat nekriticke "Aaaaaach", tak tohle vrele doporucuju. A po dnesni nekolikahodinove terapii mam dusicku v peri, protoze jsem to dodivala, doprala sve hlave prijemny cas v 'stand-by mode' a mimoto zas muzu nasadit svoji obvyklou pozu "proboha anime, no iiiii". A protoze priznaky budou jeste asi nejakou tu chvili odeznivat, tak vas ted potesim obrazkem jednoho z nejhustsich kreslenych maseru posledni doby.

okrajove

No ty vole. Byla jsem na prvni hodine Ballroom dancing - prelozte si to jako uplne obycejne tanecni, akorat bez historie zofina a hysterie satu za 10 tisic a nepadnoucich obleku. Prisla jsem dle sveho dobreho zvyku pozde, tak na me nevybyl kluk - mimochodem jsem docela hledela, kluku tam nebylo pet a pul, ale opravdu plus minus pulka tancicich. Zoufale jsem se rozhlidla a najednou me nekdo celkem razantne tahnul doprostred parketu. Kdyz jsem se vzpamatovala, zjistila jsem, ze tancuju chachu s tak sedesatiletym, o hlavu mensim cinanem; kdyz jsem se vzpamatovala jeste vic, tak jsem zjistila, ze tancim chachu s sedesatiletym, o hlavu mensim cinanem, ktery chachu tanci kurevsky dobre. No a v prubehu vecera jsem se vzpamatovala natolik, abych prisla na to, ze se me ujal sam tanecni mistr, guru University of Manchester Dance Society, co k nemu vsichni vyse postaveni tanecnici vzhlizeji s uctou a udivem, sam velky... no znelo to jako Yuen, plus minus. A ze tohle byla jedna z letosnich prvnich lekci, tak se prisel podivat, jak to bezi. Dostala jsem tedy soukromou hodinu rumby, tanga a rock'n'rollu - a teda ackoli bylo Velmistrovi vazne uz dost, tak jsem celkem zasadne nestihala. Takze pouceni do zivota: nepodcenovat sedesatilete, o hlavu mensi cinany.

Jo a jen tak mimochodem, pro vsechny psychológy, pozoruju na sobe zajimavy jev: na vsechny, kdo mi tady prirostli nejak blize k srdci, nebo jsem s nima vymenila vic nez obligatni "jak se mas, co mas dneska za prednasky, wow to je zajimave, vazne? no ne! tak se mej", mluvim automaticky nemecky. Jediny, koho to nevydesi, je Nemka, co bydli dve patra podemnou; kdyz ale vybafnu na rodacku z Walesu "scheiße! ich hab wieder was vergessen, weißt du, wo owens park main hall ist?", tak se hodne lekne. Dneska rano na snidani jsem nejakou ubohou Pakistanku dokazala pozdravit nemecky, zasakrovat vedle ni nad rozlitym kafem cesky a nakonec, kdyz zivala, jak je unavena, se ji zeptat "co jsi delala zitra vecer?". No ja celou dobu rikam, ze jsem volaaká zmätená.

Narazila jsem v ucebnici international politics (Essentials of international relations, kdyby jste se nekdo hoooodne nudili, tak doporucuju) na krasne slovicko: plethora, coz je neco jako Ueberfluss, Ueberangebot, prebytek, prilisne mnozstvi, dostatek, hojnost a tak podobne. Neptejte se, co je na tomhle slove krasne - jen mi tak proste pripada, a i kdyz vyznam asi nejak vzletny neni, stejne mi to slovo prijde jak z anticke mytologie, videt to vytrzene z kontextu, myslim si, ze je to nejaka kletba, zahuba nebo neco podobneho. Nejak mi ucarovalo, buhviproc, no kazdopadne ho zaradim do sveho slovniku "Vyrazy, diky kterym budete vypadat chytre".

dalsi nekoherentni neco. by me zajimalo, jestli bude nekdy neco koherentnb

"Tak, tady si sednete, natahnete ruku a vezmu vam tu krev."
"NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE, prosim NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEAAAAAAAAH!"
"Ale vzdyt jste to sama chtela?!"
"Ja vim, ale stejne NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!!!".
Rozhodla jsem se otestovat anglicke zdravotnictvi se vsim vsudy, protoze prozatim to vypada, ze nejlepsi doktor v Evropske Unii je Dr. Izakovic z breclavske polikliniky. Tak jsem sla na krev, protoze jsem na tyhle testy mela jit uz asi pred pul rokem, ale nejak jsem na to pozapomnela. Mou nejcennejsi tekutinu mi brala sestricka zabalena do evropsky-liberalni odnoze burky a v adidaskach, byla mila a muj jekot ji evidentne docela vydesil. No ale premohla jsem se, nemusela me honit se strikackou po pulce nemocnice, jak to byvalo zvykem v dobach meho mladi.

Jinak o vikendu jsem navstivila rodnou hroudu - trvalo mi na minutu presne pet hodin, dostat se z meho prazskeho pokoje do meho pokoje v Ashburne Hall. Kdyby byly vsechny vikendy jako tenhle, tak se radim mezi nejspokojenejsi obyvatele univerza; no bohuzel se obavam, ze rodice maji krome sponzorovani csa spoustu jinych veci, za ktere radi vyhodi penize. Jinak cestovani bylo vazne pekne, anglicti celnici jsou super, rikali mi sweetheart a potom, co moje conversky s podrazkou, co drzi silou vule a uz ani to ne, projely rentgenem, poznamenala slecna celnice se zvednutym obocim "you need new shoes". I kdyz teda letadlo do prahy melo 3 hodiny zpozdeni, coz mi vzhledem k tomu, ze se jedna o zanedbatelnou vzdalenost nejakych chabych 2000km prijde fakt hloupe. Ale potesil me pilot, ktery nejakym zazrakem zkratil letovou dobu z 2:20 na hodinu a ctyricet minut, asi mel doma nachystanou teplnou veceri.

Dala jsem se na drahu prekupnika cigaret. Zatim teda jenom v malem, dve stangle pro zname, ale dalo by se na tom trhnout docela dost. Pochopila jsem narky ceskych exporteru nad silnou korunou: pri aktualnim kurzu koruny vuci libre 31,647:1 vyjde karton letistnich marlborek, co jsem kupovala, na L25,91. Objevit se na nasi politicke scene nejaky dalsi ve virivce se koupajici Tlusty nebo kdyby Putina rozbolel zlucnik a on nam odpojil dodavky ropy definitivne, mohla bych mit o par haleru mensi vycitky svedomi, ze je tomu dotycnemu davam za tricet.

Jinak, minuly tyden se krome skoly nestalo nic prevratneho, az na par drobnosti typu "prisla jsem o iluze ze umim zpivat". Sla jsem na prvni zkousku sboru - no a celist mi spadla az na zem, protoze po obycejnem, prumernem sboristovi v 274clennem souboru sbormistr pozaduje, aby z listu zazpival prvnich 30 stranek Mendlessohnova Elijaha (s dodatkem "tohle je jen na uvod, abych vas nevyplasil, priste jedeme jeste rychlejs a drsnejs") - no a obycejny, prumerny sborista to zazpiva! Jako second soprano peju to co first soprano a kdyz vsechny me sousedky bez mrknuti oka vysvihly dvoucarkovane a, ktere se drzi na pet dob, tak jsem vskutku nemela slov (nejspis taky proto, ze ja to acko nedam, takze jsem jen stala s otevrenou pusou - asi bych si fakt mela najit nekoho na ten solovy zpev).

Dneska mame Formal Dinner - to znamena, ze na veceri se nebudeme trousit, budeme jist priborem, nepritahneme se tam v zupanu a podobne. Jsem docela zvedava, jak to bude vypadat, protoze na snidani lidi lozi primo z postele (ja jsem prvni den sla normalne oblecena, ucesana, namalovana, druhy den oblecena, namalovana a neucesana, treti den se mi nechtel patlat make-up a ted uz jsem se plne aklimatizovala a na snidani jdu tak, jak jsem se probudila, jen teda na sebe natahnu prvni kus obleceni, co najdu) a na veceri bud taky (studentsky zivot je tak vycerpavajici, ze odpoledni spanek je nezbytnost) anebo tam nedojdou vubec. Tak uvidime, jak se to vyvrbi. I kdyz asi to bude slaby odvar proti vecerim v St.Anthelms, coz je nejstarsi kolej tady, ciste klucici a na tradicich velice lpici (a se super barem ve sklepe, co ho provozujou tamni obyvatele mimochodem). Tam chlapci musi byt na veceri presne v sest, zadne tacy nebo svedske stoly, ale jidlo je jim servirovano, maji specialni plaste (takove ty ve kterych americani gradu...ujou, ehm, jdou si pro vysokoskolsky diplom), nesmi usednout driv, nez usednou profesori u cestneho stolu, no proste chovaji se jako lidi. Skoda, ze je to jenom pro kluky, no ale tak nase dinning hall je taky hezka, to zas ne ze ne. A dneska jsem pred vchodem pozorovala, jak se honi straka s veverkou, coz by vydalo na upravene pokracovani Toma a Jerryho. A krysy od popelnic by se mohly taky pridat.

Nic, jdu si cist jednu z deseti knih, ktere jsem si dneska velice optimisticky pujcila v knihovne. Tri z nich jsou short loan, takze pokud zitra zaspim a vratim je po trictvrte na dvanact, tak budu platit nehoraznou pokutu (no dobre, 50p za kazdou zapocatou hodinu) a do te doby, nez mi prijdou penize (750Kc za prevod z meho ceskeho uctu sem!!!), budu definitivne o fazolich.
No a aby to bylo barevnejsi, tak dame nejakou fotku, tak co treba... Anarchy in the UK!