Neslo mi topeni, coz je v tech sibirskych mrazech, co tu momentalne vladnou, docela problem. Tak jsem napsala stiznost a zadost o opravu. Pred chvili dorazil opravar.
"Pry vam nejde topeni."
"No, nejde."
Vrhnul na to znalecky pohled, levou rukou otocil takovym tim koleckem, pravil "no to ho ale musite zapnout slecno!" a odesel. Ani si nenechal vysvetlit, ze tim samym koleckem jsem se snazila otocit uz asi tisickrat, ale nehnula jsem s tim ani o milimetr... no ale tady se muzu vymlouvat, ze za to tak uplne nemuzu, protoze jsem po mame, ta si zas dneska rano pry koupila zapalovac, deset minut se s nim snazila si zapalit a kdyz se zuriva vratila do trafiky a servala prodavacku a vsechny lidi v okruhu sto metru pro jistotu k tomu, co ze ji to prodali za smejd, tak ji trafikantka mile vysvetlila, ze "to musite takhle zmacknout tu detskou pojistku a ono to pujde". Jaká husa, taká péra, jaká matka, taká céra, jak by se v jednom jihomoravskem folklornim souboru reklo.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment