Prave jsem odevzdala jednu ze svych historicky nejhorsich praci. Veci, co jsem psala v desate tride, mely vic smyslu, koherence, vypovedni hodnoty a krome toho urcite neprekrocily limit o sedmset slov (se nezda, ale kdyz ta esej mela mit slov 1500, tak to asi poznat bude). Taky je ponekud blbe, ze tohleto me dilo se zapocitava jako tretina vysledne znamky z International Politics - no babicka mi uz oznamila, ze pokud vyletim, tak ze tu ostudu neprezije anebo me minimalne vyskrtne z rodinne kroniky, tak se mam na co tesit. Ma akademicka kariera se mi prozatim nejevi v moc ruzovem svetle, spis teda nejakem hodne tmavecernem, nebo teda uplne presne nejevi se mi vubec. Nic, ja jdu spat, ctvrt na jedenact dopoledne, takovy idealni cas na to, zalezt do postele.
O tri a pul hodiny pozdejs: vysvetli mi nekdo, proc zacnou motorovou pilou orezavat stromy pod mym oknem presne ve chvili, kdy si lehnu? A pote, co si o hodinu pozdejs vezmu tri nurofeny s tim, ze trochu jeta treba lip usnu, jeste k tomu zacnou sekat travnik? A vazne jim to vydrzi ty tri a pul hodiny? Utikam do fitka, treba tam bude ticho.
No comments:
Post a Comment