Byla jsem vcera vecer v kostele, podivat se, jak na tom jsou katolici tady v porovnani s ceskou, teda spis moravskou nabozenskou obci. A ty vole! Mse teda standartni, evidentne narizuje Vatikam presny line-up (jo, ja vim, ze vsechno tam ma svuj smysl, vyznam a logicke presne misto), akorat velice prozretelne neponechavaji nic nahode a rozdavaji pri vstupu presny program se vsim, co se bude pri msi dit, vypsana cteni z Knihy Svateho..., zvyraznene, kdy mame odpovedet Glory to you, Lord, kdy Thanks be to God a podobne, takze se nestava, ze by ovecky staly v lavicich, zurive listovaly kancionalem, ve kterem je to stejne uvedene jen tak zbezne a povsechne, a zapomnely zpivat Kyrie. Taky maji vycislene presne naklady na msi (L270) a vice ci mene se jim to asi dari vybirat (minuly tyden L246.27), ovsem teda v porovnani s breclavi, kde se v kostele bezne vybere za jednu msi asi trikrat, ctyrikrat tolik (fakt, farar sem tam rekne cifru, aby pak mohl rejpat, ze je to malo) je to dost skromne. Co me ale uplne podesilo, je organizovanost Svateho prijimani, farar prvni vysvetli, jak ma kazdy nastavit ruce, dat si to do leve dlane a pravou rukou potom hned do ust, pak se do dvouradu seradi sbor, za nim zbytek, pak farar kyvne, po kazde strane dva ministranty, rozjede se to a behem dvou minut hotovo. V breclavi se k prijimani kazdy coura, po ceste se lidi pousti pred sebe, obcas se nekdo (a s nim i cela rada) zastavi na kus reci, moje babicka tam vetsinou zakopne a pulka kostela ji chyta, samozrejme ze k tomu hrajou varhany a zpiva se, no proste pohoda. Tady to bylo tiche a efektivni. Ale teda znejistela jsem farare, protoze jak jsem zvykla, ze mi dekan da hostii primo do pusy a nejak se mi to s tema rukama nezda uplne koser, tak jsem tady pred nim stala zmatena s rozglablou pusou a nastavenou dlani a on si chudak nemohl vybrat. Nakonec jsme se po divokem sermovani s hostii, nastavovani/stahovani ruky a otvirani/zavirani celisti nonverbalne shodli na dlani a jo, prijimat takhle je fakt divne.
Co se mi nelibilo, byl velkomestsky nesvar holek-ministrantek (pri nekolika z mych sporych navstev prazskych kostelu jsem to taky zazila), no kdo to kdy videl, aby holky ministrovaly? Vzdyt to je jak u evangeliku. Z ceho by moje babicka dostala psotnik a na co ja jen obdivne hledela byl prvni ministrant, nesouci kriz - v bilem habitu vypadal ten cernoch o rozmerech naprumerneho hospodskeho vyhazovace proste nadherne. Ale teda s odstupem nejlepsi, nejneprekonatelnejsi, naprosto masersky a nezpochybnitelny byl farar. Teda Pan Farar, protoze kam se hrabe breclavsky dekan i s hejnem jeho jahenu dohromady, kdyby takhle kazali vsichni, tak vetsina katoliku zavrhne svetsky zivot a minimalne travi svuj cas doma na motlitbach klecic v koute na hrachu, spis se ale pred bozim hnevem ukryje do klastera. Dvacet minut naprosto zpatra, vubec ne nekde z kazatelny nebo zpoza mikrofonu, ale ze zacatku te ulicky, takze byl nebezpecne blizko, hrimal o potratech, sexualni politice vatikanu a vubec vsech tematech, kvuli kterym je katolicka cirkev povazovana za zpatecnickou. Ale jak! Inkvizitor z Kladiva na carodejnice nemohl mit vymakanejsi retoriku. "7 milionu nenarozenych dusi... SEDM MILIONU!!!" z sepotu presel do bourliveho barytonu. Hlavni tema bylo potraty, sedm milionu jenom v britanii za poslednich 40 let. "Cesta cloveka je z matcina luna do hrobu a jenom PAN ma pravo rozhodovat, kdy se tak stane" (jeste k tomu si vemte, ze womb a tomb se rymuje, takze to bylo daleko pusobivejsi). Dokonce i na pole takrka poststruktualne lingvisticke hricky se pustil, "zastanci potratu tvrdi, ze embryo neni clovek, jen potential human being, ale neni to tak, je to human being with potential". Z jeho podani slovniho spojeni "silent holocaust" cloveka mrazilo a proste mazec nejvetsi, takhle ma vypadat spravny katolicky knez. I kadidlo se tam ve spravne hutnych mracich vznaselo, takze jsem byla spokojena, jen teda zpivat se mohlo vic. Ale nevim, jestli je to jenom Breclavi jako mensim mestem, ale tam je ten kostel spis socialni zalezitost, v nedeli pred obedem se rodiny seberou a zajdou na msi, popovidat si se znamyma, na prochazku, proste soucast prijemneho rana, tady to bylo takove ciste ucelove, sice se pak slo na faru na caj a zakusek, ale i tak byl hlavni duraz na obsahu mse, ja samozrejme vim, ze tak to ma byt a tak je to spravne, ale breclavsky model je takovy prijemne nenarocny. A ted mam dojem, ze se trochu rouham, takze konec s kostelem a ja jsem to tak nemyslela.
No. Jeste jsem chtela napsat o svem stupnujicim se rozcarovani z anglickych tiskovin, ktere jsem vzdycky povazovala za vrchol zurnalistiky a ono houby houby, zlata rybko, ale za 46 minut mi v knihovne konci vypujcni doba na "maths for economists" a nemam na to, zaplatit zpozdne, tak asi priste.
1 comment:
Diky za velice zajimavy prispevek, ja se nemuzu dockat, jak budou vypadat ty mse v Polsku, to bude asi zas trochu jinsi kafe. Co se tyce organizovaneho prijimani, mama byla v Londyne a bylo to tam taky tak, to organizovani neni moc prijemny. A ja byla taky ministrnatka a jo, je to divny :).
Post a Comment