Fajn.

Tak jsem tady. Zrovna se snazim zprovoznit internet, coz nejak zvlast nejde, protoze jsem zapomnela jedno z padesatictyr hesel (vsechna v user-friendly formatu msx35-wz559), ktere ale nutne potrebuju k tomu, abych to cele rozchodila, takze pech. Muj pokus pripojit se nacerno na wifinu konkurencni manchesterske univerzity ztroskotal na tom, ze sice linux nejaky program na hacknuti takove veci ma, ale musela bych si ho stahnout z netu. Hm. No nic, tak treba zitra to uz nejak ukecam, pocitac si da rict, tohle potom antidatuju a bude to skoro life.

Jinak teda co se mnou je: bydlim v necem, co si rika Ashburne Hall, zvenku to vypada jak z Harryho Pottera, zevnitr to tak nejenom vypada, ale i krute je (cesta od vstupnich dveri na muj pokoj trva pet minut a obsahuje krome duboveho schodiste a spolecenske mistnosti s takrka krizovou klenbou asi patnact tezkych dveri, jejichz smysl mi povetsinou unika, protoze jsou treba tri za sebou na rovne chodbe), jsem v druhem patre, mam vyhled na zahradu a nebyt podivne zabarveneho koberce, zimy a okna, ktere se da otvirat jen na deseticentimetrovou skulinku ("this window is fitted with a device to restrict its opening for your safety and security"), tak si nemam na co stezovat. A v zasade koberec pod hromadama satstva stejne moc videt neni, treba zacnou topit a security device se da zneskodnit pomoci krizoveho sroubovaku za tricet vterin, takze dobry. Jo! A sla jsem na veceri, prisla o pet minut pozde, kuchyne uz zavrena, tak jsem tam zaklepala, kucharka na me hodila zoufaly pohled "ale ja uz nic nemam" a naservirovala mi trichodove menu, hlavni jidlo tofu kousky na rajcatech s dusenou mrkvi a fazolkovymi lusky. Plus ovocny salat a cokoladovy kolac, takze odted budu branit anglickou kuchyni az do roztrhani tela. Jo a co me jeste pobavilo, ted mi nevycitejte povercivost a "tohle je znameni!!", ale na dverich mam takovou starou nalepku, kterou jsem si prvni ani poradne necetla, ale pak me nejakym perifernim videnim do oka koplo slovo Brno a hele ho, na samolepce je erb masarykovy univerzity a kolem stoji filosoficka fakulta. Ze by tohle byl pokoj pro mistni ceskou minoritu?

Vsichni jsou tu strasne mili (klep klep klep na drevo). Ostatni studenti hledi bud vyplasene, protoze jsou taky international, nebo se tvari slusne, protoze jsou to anglicani a privezli je rodice (fakt, vetsina mistnich tady korzuje s sirokym pribuzenstvem). A v autobusu, kdyz jsme dohromady s jednou Rumunkou (tech je tu taky hodne, vsechno to letelo pres prahu a pak stejnym letadlem jak ja dal) pustily sednout starsi pani, tak nas pulka cestujicich zacala nahlas chvalit a pry mame vyridit rodicum, ze nas dobre vychovali. Btw autobusy, jakoze liberalizace vlakovych, autobusovych, jakychkoli spoju je samozrejme zasluzny cin, ale pokud je v jednom meste vic nez jeden poskytovatel mestske hromadne dopravy, tak to mozna tlaci ceny dolu, ale hlavne vznikne priserny bordel. Jakoze koupim si tydeni kartu na modry Magic bus a pak sedim na zastavce a necham si ujet osm autobusu, protoze nejsou modre a Magic, ale bile a Unirider.

Jo a jeste okoli te nasi studentske vesnicky: to cele tady se jmenuje fallowfield campus, je tu asi deset ruznych koleji a ma to kolem sebe vyyyysoky plot. Skola je ve meste, tak 10 minut liberalnim busem a je stara, nova, obrovska, roztazena na plose tak o velikosti dvou tri vaclavaku vedle sebe a to jsem si jeste neprohlidla severni cast. No ale videt moje vubec-ne-xenofobni babicka okoli toho, kde bydlim, tak se asi sebere a osobne me sem prileti zachranit, protoze fallowfield je evidentne centrum mistni indicke komunity, takze misto Kenvela tady je House of Saree a McDonald vystridalo Aisha's Shisha Cafe. A o kus dal to zvolna prechazi do Halal fast foodu a misto sari prevladaji kdyz ne burky, tak aspon zahalene vlasy (souziti ruznych etnik v praxi: muslimky si kupojou satky na hlavu od indek, takze jsou nadherne barevne) a pak najednou konec a vrazite do velkych budov s ceduli The University of Manchester. Krome do nich jsem jeste malem vrazila do autobusu, teda spis autobus do me, protoze kdo si ma kurna vzpomenout, ze jezdi predpotopne vlevo. Ale na chodniku chodi lidi zas vicemene vpravo, cert aby se v tom vyznal.

Odjela jsem sem velice inteligentne bez jedine knizky (coz je vec, ktera se mi nestava ani kdyz jedu na andela), slovniky, cvicebnice slovni zasoby a shrnuti gramatiky v to pocitaje (jakoze nic, nic, vubec nic, proste se to do toho kufru neveslo, ale aspon jeden slovnik jsem si vzit mohla, no doplnim to za tech 14 dni), takze jsem zaplula do prvniho knihkupectvi, co se mi octlo v ceste. Koupila si knizku povidek George Orwella, z nichz v uvodni se zamysli nad tim, jestli utrati vic za knihy nez za cigarety. Kdyz jsem si tuhletu kalkulaci tak nejak zbezne provedla sama, pricemz jsem brala v potaz jen dnesek, tak mi vyslo, ze jsem v knihkupectvi nechala dvacet liber (ten orwell plus diar moleskin, u ktereho jsem se nepodivala na cenu a prece jenom vracet neco od pokladny je hodne blbe a vubec, clovek si musi obcas udelat radost), coz mame bez par desetikorun to stejne, co jsem na letisti nechala za karton platinovych davidovek. Pricemz zaverecne resumé zni: "do prdele magurova neutracej tolik".

Zitra pujdu mimojine resit zajimavy problem. K tomu, abych dokoncila registraci studenta, potrebuju ucet v anglicke bance. Anglicka banka mi studentsky ucet otevre jen tehdy, budu-li mit dokoncenou registraci studenta. Nekdo nejaky napad?

A ted uz asi padam spat. Je sice teprve ctvrt na deset mistniho casu, ale ja mam o hodinu vic a jsem znavena. Koupila jsem si par plakatu, abych pokoji dodala nejakou barvu, a nad posteli mi visi takovy ten slavny Polibek od Klimta, takze nejenomze vypadam, ze jsem tezce umelecka duse, ale snad se pod tim bude i dobre usinat.

Jo a vlastne me napada, ze na uzemi Spojeneho kralovstvi jsem vstupovala s fialovou palestinou na krku a hrnkem "I love Ireland" v kabelce, takze... kralovno tres se, jsem tu.